Martin C. Putna

S Martinem C. Putnou procházíme spletitými duchovními dějinami Evropy napříč národy i náboženskými konfesemi.

Někdy se stane, že jsou dějiny ducha a literatury vepsány do krajiny. Jedním z příkladů je moravský úsek v trase Jihlava – Želetava – Moravské Budějovice – Znojmo.

Tak dnes naposledy o tom, co už není. Co se zjevuje jenom v textech a v kamenech.

Afrika je pořád křesťanská! Tedy ne v čase reálném. Je křesťanská v čase našeho vyprávění.

Minule jsme si vyprávěli o dvojí dobrovolné smrti, která spolutvoří mytologii římského Karthága. A dnes budeme hovořit – zase o smrti.

První část vzpomínání na starou Afriku jsme skončili zmínkou o Catonovi, který hulákal v senátu „Ceterum autem censeo Carthaginem esse delendam“, až Karthágo bylo zničeno.

Když se řekne Afrika, vybaví se nám přívlastky, značící „totální jinakost“.

Je to taková hra. Vezme se datum v kalendáři – a hledají se data umělců a jiných osobností, které se v ten den narodily – a pak se hledá mezi jejich životy souvislost.

Není to tak dávno, co byla česká veřejnost strašena vlnou uprchlíků. Nejčastějším argumentem odpůrců byly „přece ty naše křesťanské středoevropské hodnoty“. Co to ale je?

Máj už se nám dere do vrat, a s ním všemožné májové svátky. Od svátku práce a studentského majálesu až třeba po muzikálně hudební oslavy Jana Nepomuckého.