Martina Adlerová

Lidé si dávají různorodá předsevzetí, někdo chce zhubnout a zbohatnout, někdo vystoupit z kategorie „věčný začátečník“, ať už se to týká angličtiny, nebo navazování vztahů.

Baví mě jezdit vlakem. Už jako dítě jsem se těšila na mašinku a dneska jezdím tímhle dopravním prostředkem docela často. V mnoha ohledech se totiž podobá jízdě života.

Myslím, že výzkumu snů by se mělo více věnovat. Když máme Úsek rozvoje podmořského života a Oddělení pro výzkum mimozemských aktivit, měla by být i Sekce pro výzkum snů.

Emil Zátopek prý řekl, že stav není zlý. Zlá je změna. Tak s tím souhlasím. Změny jsou vždycky k horšímu. A neplatí to jen při maratónu.

Pozdravit je slušnost, odpovědět povinnost. Nebo ne? Pamatuji si, jak jsem to v dětství nesnášela. Maminka byla neoblomná a nutila mě zdravit všechny své známé.

Přírodovědec Gerald Durrell ve svých knihách popisuje, jak se v dětství dokázal celé hodiny válet na zemi se svými psy (ještě dodává, že ty to přestalo bavit mnohem dřív).

Existují dva druhy lidí: Ti, kteří mají rádi koupel ve vaně, a ti druzí, kteří upřednostňují sprchu.

V životě se objevují četné nešvary. Souhlasíte? Například tolik diskutovaný pitný režim.

Čas letí. Ale my jsme prý naštěstí piloti, co ten let řídí. No, já nevím. Na pilota se moc necítím. V té letecké záležitosti si připadám spíš jako letuška.

Nechci mluvit přímo o diskriminaci. To je příliš silné slovo, zavání feminismem a rasovými předsudky. Determinace je spíš něco objektivně nastaveného, co nemůžeme změnit.