Město splněných snů

Paříž pro mnohé stále zůstává vysněným městem. V našich představách se objevují křivolaké romantické uličky plné pekáren, cukráren a vinárniček, dlouhé vycházky po břehu Seiny či skvěle a šik odění Francouzi a Francouzky. A přesně tak Paříž i vypadá. Ale zdaleka to není vše. Město se od časů kabaretů a šantánů hodně změnilo, a tak by byla chyba hledat pouze stopy ztracené minulosti. 

Město nad Seinou je dnes multikulturní metropolí, kde vás každá čtvrť překvapí a okouzlí, ale nudit se rozhodně nebudete. Je tedy jen na jeho návštěvníkovi, zda chce strávit den procházením se po památkách, výstavách či třeba nákupy a nebo exkurzí do místních parfumerií.

KDE SE UBYTOVAT

Na začátku vaší cesty je dobré si alespoň rámcově ujasnit, co od Paříže očekáváte. Jestli jste milovník umění a zvládnete celý den chodit jen po muzeích a galeriích, či vás láká objevovat autentická zákoutí města. Sice se to nezdá, ale mezi jednotlivými městskými obvody je poměrně rozdíl.


Jak to už bývá, bydlení v centru města s výhledem na řeku patří k těm nejdražším a nejluxusnějším možnostem. Nespornou výhodou je ale pestrý večerní život a množství památek, muzeí a galerií v docházkové vzdálenosti. Pokud vás odradí cena ubytování, nezbývá než rozšířit svůj rádius hledání i do okolních arron dissementů čili jednotlivých městských obvodů. Ty jsou v Paříži označovány číslem a celkem jich je dvacet. Každý obvod je jinak specifický, takže je dobré dopředu zjistit, co se nachází v tom vašem vybraném za památky, ale i to, jak je čtvrť bezpečná.


Z vlastní zkušenosti mohu popsat obvod 11, který patří do užšího centra a je považován za „africkou čtvrť“, čemuž odpovídá i složení obyvatelstva. Jelikož to nebyla moje první cesta do Paříže, věděla jsem, na co se připravit. Oproti tomu mladý asijský pár, který jsem potkávala v hotelu, byl čtvrtí dost překvapen. Kousek od hotelu v metru se je dokonce pokusili okrást, naštěstí neúspěšně. V Paříži se prostě vyplatí být obezřetný, a to zvláště v tlačenicích a ve frontách, kdy se většinou kapsáři snaží své oběti okrást o peněženky i o doklady.


Kromě užšího centra Paříže se samozřejmě ještě nabízí možnost bydlet kousek za samotnými hranicemi města, na které navazuje přidružená městská aglomerace. Člověk se tu cítí skoro jako na venkově a za cenu pokoje v centru je možné si zde pronajmout celý dům. Je ale třeba zvážit, kolik času chcete pobývat ve městě, jak dlouho strávíte každý den dojížděním, a rozhodně nepodceňujte cenu dopravy. V porovnání s Českou republikou totiž vycházejí vlaky i veřejná městská doprava poměrně draze. Může se tedy stát, že ve finále zaplatíte ještě o něco více.

LEGENDÁRNÍ GASTRONOMIE

Pokud jste na sladké, jednoznačně se zaměřte na zdejší neuvěřitelnou nabídku nádherných cukrovinek a dezertů, které jsou malými uměleckými díly. Nabídka je nepřeberná. A pak samozřejmě zákusek pro Paříž tak typický: makronky, které snad patří k národnímu dědictví!


Sladké lahodné a nadýchané makronky jsou plněné rozličnými krémy. Mají je na každém rohu a kombinací je více než dost: je libo pistácii, malinu či třeba mentolovou?
I zde ale platí, že není makronka jako makronka. Pravá makronka by měla být vyrobena pouze z mandlové mouky rozemleté skoro na prach, cukru, vajec a náplně. Bohužel i zde občas dostanete makronku „nastavenou“ obyčejnou moukou, což sice výrobu zlevňuje, ale je to poznat na chuti a není to ono. Sami Pařížané se mezi sebou přou, kde dostanete tu nejlepší, ale obecně platí, že neuděláte chybu, když navštívíte jeden z následujících vyhlášených podniků:
Ladureé: Makronky se zde vyrábějí již od roku 1862 a ve městě mají hned několik poboček. Zkuste třeba tu na Champs-Élysées.
Pierre Herme: Další z velmi oblíbených a vyhlášených podniků najdete na Rue Bonaparte 72. Mimochodem podle New York Times jsou právě zde makronky zcela nejlepší!


Jinak se v Paříži rozhodně nevyhýbejte velkolepé nabídce sýrů ani skvělému vínu. Francouzi jsou zvyklí si jídlo náležitě užívat a stolují dlouho. Většina restaurací a bister je v Paříži velmi malá, neboť ceny nájmů i nebytových ploch jsou zde enormní (stejně tak jako nájmy bytů, ale to je na samostatnou kapitolu). Často jsou tak stolečky a židličky na sebe doslova natěsnány, což ale přispívá k družné atmosféře. Nezřídka se vám stane, že se s vámi dá do rozhovoru soused od vedlejšího stolu či úplně neznámý člověk. Francouzi jsou poměrně sdílní, a tak se s ním za chvilku můžete bavit o politice, kultuře, ale třeba i o sociální situaci v Paříži.


Další odlišností je pojetí toalet.
Dost často bývají společné pro dámy i pro pány a někdy je musíte i v malých bistrech celkem složitě hledat. Nezřídka je naleznete skoro u vchodu do kuchyně či v místě, kde už tušíte pouze technické zázemí. Zde je ale prostoru tak málo, že kolikrát, když odcházíte z toalety, můžete rovnou nahlédnout pod ruce mistru kuchaři. Francouzi jsou většinou zvyklí večeřet několik chodů, z nichž každý si náležitě užívají, a večeře se tak u nich může protáhnout i na několik hodin. Ostatně se traduje, že právě pomalé stolování a užívání si jídla může za štíhlé figury Pařížanů.

ZA UMĚNÍM

V každém průvodci je spousta tipů na to, co v Paříži navštívit. Stálicemi mezi muzei je bezesporu Louvre či Musée d’Orsay (v hale bývalého vlakového nádraží). Na současné umění se specializuje Centre Pompidou. Sídlí v moderní budově od architektů Ricarda Bofilla a Renza Piana postavené v sedmdesátých letech. Mnoho místních si nejprve na tuto netradičně pojatou budovu s obnaženými trubkovými konstrukcemi muselo nějakou dobu zvykat, ale nakonec je to jedna z nejmodernějších staveb ve městě.


Muzeí a galerií jsou v Paříži stovky, spíše záleží na osobních preferencích. Je dobré vědět, že stejně jako u nás má většina muzeí jeden den v týdnu zavřeno - zde je to úterý. Další užitečnou informací je, že mnoho institucí je vždy v první neděli v měsíci otevřeno zcela zdarma (včetně muzeí, galerií a architektonických skvostů), ale připravte se na fronty před nejexponovanějšími památkami a institucemi. Příliš se nevyplatí ve dnech volného vstupu pokoušet se dostat do Musée d’Orsay, kde fronty tvoří dlouhého hada a čekání dosahuje i několika hodin, přičemž se někteří návštěvníci nakonec ani nedostanou dovnitř.


Je lepší si vyhlédnout menší zastrčené atrakce jako třeba ateliér malíře Delacroix ve stejné čtvrti (6 Rue de Furstenberg) či nádherný ateliér malíře Gustava Moreaua (14 Rue de la Rochefoucauld, 9. obvod). Zde budou plesat jak nadšenci maleb, tak architektury. Gustave Moreau byl již za svého života velmi vyhledávaný a na jeho příbytku je to vidět. Jedná se o secesní stavbu s litinovou konstrukcí, kde ve spodních patrech můžete obdivovat autorův byt a v těch vrchních několikapatrový ateliér s nádherným točitým schodištěm. Zde se scházeli jak jeho přátelé, tak početná skupinka jeho žáků, z nichž mnozí na pronájem vlastního ateliéru neměli finance, a tak malovali zde. Návštěva je skutečným zážitkem.

ACH, TA SECESE...

Pro mnohé návštěvníky ale stejně zůstává největším zážitkem pařížská secese. Po celém městě dodnes můžete obdivovat secesní vstupy do metra od Hectora Guimarda. Ten vytvořil první z nich již v roce 1899 a byly tak oblíbené, že do první světové války jich vzniklo více než dalších sto čtyřicet. Po druhé světové válce byly některé nahrazeny jako „nemoderní“, ale i tak se jich naštěstí po celé Paříži dochovalo neuvěřitelných osmdesát šest.


Pokud vás uchvacují secesní vstupy do metra, rozhodně byste neměli minout domy architekta Julese Lavirotta, neboť ty jsou opravdovou lahůdkou. Ten nejznámější se nachází na Avenue Rapp a svou bohatou dekorací vás zaujme již zdálky. Byl postaven pro majitele keramické firmy, který svůj dům zároveň pojal jako reklamu na své výrobky. Tato unikátní reklama se mu vyplatila hned dvakrát, neboť právě jeho dům získal v roce 1901 ocenění v soutěži o nejkrásnější pařížskou fasádu. A jen kousek za rohem na Square Rapp se skrývá další jeho objekt.

LA DÉFENSE I HAUSMANN

Kromě muzeí a galerií jsou nesporným zážitkem pařížské výškové budovy, ať už je to slavná Eiffelova věž, nebo stále se rozrůstající mrakodrapy ve čtvrti La Défense. Ty se postupně stávají novými dominantami Paříže a většina místních je na ně hrdá. Mrakodrapy zde daleko převyšují okolní činžovní zástavbu a ční tak vysoko nad městem. I proto je jeden z nich, Tour Montparnasse, využíván jako oblíbené vyhlídkové místo. Výtahem se za 17 euro dostanete až do výšky dvou set deseti metrů, odkud budete mít město jako na dlani. Bonusem je i to, že oproti vyhledávanější „eiffelovce“ jsou zde mnohem menší fronty.


Kromě toho vás v Paříži možná překvapí typické klasicistní domy o pěti patrech s vysokým domovním vjezdem. Těm se říká Hausmannovy domy, podle barona Hausmanna, který je zde nechal postavit v období vlády Napoleona III. Hausmann byl povolán do Paříže ve čtyřicátých letech 19. století, aby navrhl řešení velmi složité bytové situace. Paříž byla plná malých činžovních domků, které většinou již dosluhovaly, byly přelidněné, a město tak doslova praskalo ve švech. Nádavkem k tomu se přehuštěnými čtvrtěmi často šířily infekce a nepokoje byly na denním pořádku.

BULVÁRY A PASÁŽE

Hausmann zvolil radikální řešení. Velkou část Paříže navrhl asanovat a na volných parcelách vytyčit důstojné široké bulváry s moderními hygienickými domy. I přes velký odpor tehdejších obyvatel se nakonec tento plán podařilo realizovat. Díky němu se tedy dnes můžeme procházet vzdušnými širokými bulváry. Při bližším zkoumání zjistíte, že Hausmannovy domy jsou si hodně podobné a vznikaly všechny podle stejné koncepce. Pozornost věnujte poslednímu nižšímu patru, kde se v každém domě nacházely ty nejmenší byty pro služebné. Toaletu mělo většinou společnou několik bytů na chodbě. V mnoha z Hausmannových domů je tomu tak dodnes. Traduje se, že Napoleon III. byl však přestavbou Paříže velmi potěšen a pochvaloval si, že konečně zmizely malé nepřehledné uličky, kde se schovávali revolucionáři a buřiči před četníky za častých pařížských povstání.
Samostatnou kapitolou jsou i pařížské průchody a pasáže. Určitě se do nich nebojte vstoupit, nachází se v nich zcela odlišný svět. Jedna z těch nejslavnějších se jmenuje Passage des Panoramas a naleznete ji na 11 Boulevard Montmartre. Původně byla vybudována v roce 1799, ale postupně byla ještě několikrát rozšířena a zvětšena. Jméno pochází od panoramatických obrazů evropských měst, které byly v době jejího otevření vystavovány u vchodů.


V Paříži skoro celý svůj život žil a tvořil slavný architekt švýcarského původu Le Corbusier. Dodnes je ve městě přístupno několik vil a domů, které zde vytvořil, včetně jako vlastního ateliéru na Rue de Sevres v čísle 35. Pokud jste tedy fanoušky funkcionalistické architektury či přímo Le Corbusiera, nezbývá než doporučit návštěvu některého z nich. Spravuje je Corbusierova nada ce a všechny informace o dostupných objektech naleznete na jejich webových stránkách.