Miloslav Šuchma

17. červenec 2015

O postranní vchod do rozhlasu, z ulice Balbínova, bojoval i otec tehdy pětiletého Miloše Šuchmy. Přestože je zachycen na záběrech filmového týdeníku, a jeho účast v bitvě o rozhlas je tak zcela průkazná, nikdy o status bojovníka neusiloval. Nejenom činnost Miloslava Šuchmy během povstání, ale i jeho pozdější osud, přibližuje jeho syn Miloš následovně:

Můj otec Miloslav Šuchma byl původně bankovní úředník v Živnostenské bance, později klenotník. V době německé okupace byl krátce zatčen, byly mu zabaveny veškeré drahé kovy a také americké auto Chrysler. To bylo předěláno na auto na dřevoplyn a po válce otci takto navráceno.

5. května 1945 jsem s otcem a matkou poslouchal rozhlas a jeho volání o pomoc. Žili jsme ve Francouzské 8, kde v patře nad námi bydlel pod jménem Karl Jerhot zrádce parašutistů Karel Čurda, o čemž obyvatelé domu neměli tušení.

Filmový týdeník jako důkaz

Po té, co uslyšel výzvu o pomoc si otec naplnil nábojnici na patrony do brokovnice, vzal loveckou pušku a řekl, že jde k rozhlasu. Pamatuji si, že matka byla dost vyděšená z představy, že se otec také nemusí vrátit. Vypravil se do Balbínovy ulice, asi 10 minut pěšky, kde bojoval u vjezdu do průjezdu rozhlasu. Vím to přesně, protože boje v Balbínově ulici byly z protějšího domu natáčeny. Otec po válce zahlédl záběry ve filmovém týdeníku, jehož kopii si obstaral. Otec je viděn jak střílí brokovnicí do průjezdu, ale po nějaké době je zasažen střepinou granátu a omdlívá. Spolubojovníci se domnívali, že je mrtvý a tak se jim podařilo ho odtáhnout stranou. Otec ale opět nabyl vědomí a v boji pokračoval. Po jeho zdárném dokončení pak vyvedli německé vojáky z budovy rozhlasu, zejména ze sklepa odkud Němci stříleli kulometem. Otec mi vyprávěl, že ze sklepů okolních domů se vyhrnulo hodně lidí, kteří chtěli, aby Němci pochodovali bosí v rozbitém sklu. On naopak říkal, že je třeba odvést je do zajetí a nemstít se tímto způsobem. Otec se nikdy nepřihlásil jako bojovník v boji o rozhlas, přestože filmový záznam to dokumentoval.

Buď statečný!

Po únorových událostech 1948 se situace naší rodiny zhoršila. Otec byl 3. září 1951 zatčen v rámci akce proti pražským klenotníkům. Shodou okolností to byl první den, kdy jsem měl nastoupit do 5. ročníku základní školy na nám. Míru (dnes Arcibiskupské gymnázium). Brzy ráno do bytu přišlo šest příslušníků StB, otce zatkli a matku drželi určitou dobu na výslechu. Já jsem vynechal první dva dny školy, kdy se mnou jeden příslušník StB chodil s pistolí i pro mléko. Třetí den jsem byl puštěn do školy, kde jsem se učitelce Irině Skripnikové omluvil s tím, že otec byl zatčen. Jen mi řekla „Buď statečný.“ Později jsem se dověděl, že její manžel byl sovětskými orgány v roce 1945 odvlečen a do konce života o něm již neslyšela.

Otec byl odsouzen k 2,5 letům vězení, což byl vůči ostatním odsouzeným mírný trest, protože měl štěstí, že jeho soudce byl známý ze Sokola. Celý jeho majetek byl konfiskován, takže se česká justice chovala ještě hůře než německá. Po návratu z vězení byl jeho život degradován, jakož i život celé naší rodiny.

Epilog

Já jsem si z celé situace vzal poučení v roce 1968, kdy jsem se angažoval v hlavním výboru KAN, v kritických dnech se mně a mé manželce podařilo dostat do Kanady, kde žijeme spokojeným životem a Kanada se vůči mně zachovala mnohem štědřeji než moje rodná vlast, protože mi dala příležitost k svobodnému životu.

V Kanadě jsem byl 16 let předsedou Českého a slovenského sdružení v Kanadě a byl jsem šéfredaktorem časopisu Západ, který byl rozesílán do 40 zemí.

Na svého otce vzpomínám jako na hrdinu, který neváhal jít do boje a kterému se pak jeho vlast odvděčila krutým způsobem.

Věk v květnu 1945: 42 let
Povolání: klenotník
Bydliště: Praha

autor: Miloš Šuchma
Spustit audio