Miloslav Turek

Archivář

Jako dítě toužil stát se rozhlasovým hlasatelem, později ale převládl zájem o techniku. Po absolvování elektrotechnické průmyslovky v roce 1972 pracoval řadu let mimo obor, do rozhlasu nastoupil až v roce 1984. Přes osmnáct let pak pracoval v karlínské provozní zkušebně jako technik.

Události kolem povodní v roce 2002 ho přiměly uvažovat o změně, na naléhání redaktorky Jindry Jarošové, která rozpoznala jeho vlohy pro práci v archivu, přešel od začátku roku 2003 do APF Českého rozhlasu. Zde se postupem času začal specializovat zejména na práci s nejstaršími zvukovými nosiči do roku 1960, jejich přepisy a identifikací. Intenzívně pátrá po ztracených zvukových záznamech i mimo rozhlasový archiv.

I jeho zájmy mimopracovní se s činností v archivu v mnohém protínají. Věnuje se filmové historii a historii 20. století jako celku, za nejvyšší autoritu a nedostižný vzor považuje filmového historika Karla Čáslavského. Je velkým obdivovatelem českého dabingu padesátých až osmdesátých let. Vyznává názor, že současné technické možnosti skutečné umění zabíjejí. Jeho zájmy ale sahají i do oblasti zcela odlišné. Miluje (nejen) pražské tramvaje a jako relikvii opatruje jíž dávno propadlý řidičský průkaz k řízení tramvají typu T, který získal v "předrozhlasových" letech.