Mniši - nejen ti svatí...
Na hodně dalekou cestu do minulosti se vydal v rozhovoru s varšavskou archeoložkou Ewou Wipszyckou benediktin Szymon Hiżycki. O podmínkách a způsobu života prvních mnichů v egyptské poušti spolu rozmlouvali v knize "Mniši - nejen ti svatí...", která vyšla v edici Pietas benedictina pocházející z nakladatelské dílny břevnovského Benediktinského arciopatství.
Komu přísluší pojmenování "první mnich"? Podobnou otázkou začíná i knižní rozhovor, když se pokouší o zařazení a vymezení zvláštností života, o jeho odlišení od již existujícího způsobu asketického: "Mnich je takový asketa, který se rozhodl odejít ze světa, zpřetrhat každodenní kontakt s vlastní obcí, rodinou, místem, v němž se narodil, v němž byl vychován a kde žil."
Profesorka Wipszycká uvádí čtenáře do prostředí sklonku třetího století, seznamuje jej s osobností svatého Antónia Poustevníka, který je tradičně za vzor prvních mnichů považován. A pak barvitě a živě rozprostírá obraz tehdejšího "pouštního" světa, ukazuje geografii krajiny kolem Nilu, vysvětluje, v jakých podmínkách bylo možné na poušti přežít, kdy a kde vznikaly první kláštery, co zahrnovala mnišská samota i mnišské společenství. Upřesňuje, kdy se tito muži "zasvěcovali" osamělosti, kdy naopak vyhledávali společenství, či přímo kdy pro ně toto bylo životně důležité. Přibližování charakteru a reálií prvních mnichů je sice stručné, ale dostatečně otevřené, což je podstatné, protože tím se z pouze informativního bedekru stává spolehlivý historický pramen - například v pasáži uvádějící sociální skladbu těch, kteří se k odloučení "od světa" rozhodovali: "Historici velmi dlouho chápali mnišské prostředí jako prostředí lidí pocházejících ze dna společnosti. Vycházeli z předpokladu, že tak těžké podmínky, jaké si tito lidé zvolili, když se stali mnichy, byly přijatelné pouze pro rolníky, pastýře, drobné řemeslníky nebo nádeníky".
Postupně z textu vyvstává dávný svět. Kompozice rozhovoru postupuje po úvodním představení k opěrným bodům dnešních znalostí o egyptském mnišství ("Odkud to všechno víme? Prameny"), k důkaznímu materiálu, který poskytují archeologické výzkumy ("Monastická geografie Egypta"), až k "nejuvolněnější" kapitole věnované každodennosti mnichů. Zde je prostor pro "zlidštění" občas nadsazených představ. Je možné číst střízlivý přehled toho, jak se mnich modlil, postil, co konzumoval, jakou prací si běžně vydělával na obživu. Přídavkem je poslední kapitola, zmiňující se o ženském mnišství v oné době.
Celý text je spíše souvislým vyprávěním o životě egyptských mnichů, jejich zvycích a názorech. Kniha je rozdělena do sedmi kapitol, ale líčení je jen občas přerušované stručnými otázkami, jež zdvořile navádějí k detailům či obšírnějšímu vysvětlení. Je zřejmé, že dialog vedou dva znalci. Role tazatele je ale stimulující. Hlavní prostor je ponechán profesorce Wipszycké (nar. 1933), která, jak se dozvíme v medailonu v závěru knihy, se "zvláště věnuje období krize a úpadku antického světa a historii pozdněantického křesťanství".
Jakýmsi doplňkem, a také ukázkou toho, jaký je mnišský život koptské komunity v dnešním Egyptě, je vzpomínkový text Jana France nazvaný "Egyptské mnišství na počátku 3. tisíciletí: několik kusých vzpomínek". Autor jej sepsal na základě osobní zkušenosti získané při pobytu v této zemi v roce 2007. Historický ráz rozhovoru tak dostává vhodně oživující tón i příznak kontinuity.
Kniha o dávném egyptském mnišství není rozsáhlá. Konec konců to potvrzuje, že styl mnišského života neklade důraz na přílišné mluvení. Důležité je, aby pronesená slova byla správně uložena v nitru. S podobným odkazem je třeba počítat i při četbě tohoto textu.
Ewa Wipszycka, Szymon Hiżycki, "Mniši - nejen ti svatí... Rozhovor o prvních mniších na egyptské poušti", Benediktinské arciopatství sv. Vojtěcha a sv. Markéty, Praha 2009, překlad: Jan Linka, str. 144.
