Výběr z denního tisku, 20. února

Dnes dominují většině novin filmová témata.

Mladá fronta Dnes hodnotí americký film Let, který ukazuje, že uctívaný hrdina se může během okamžiku stát vyvrhelem. Dává mu ale jen 65 procent. Film sice vychází ze skutečné události, kdy piloti v letadle, které přestalo být ovladatelné, zabránili katastrofě tím, že obrátili padající letoun vzhůru nohama, ale napínavá je jen úvodní půlhodina. Zbytek je vymyšlený a rozvleklý. V pilotově krvi se najdou stopy alkoholu a drog, čili mu místo oslav hrozí vězení, a následuje tklivá romantická moralita. V nadcházející oscarové bitvě si drama Let nejspíš ani neškrtne, píše MF DNES.

Titulek „Bojovnice v bludišti informací“ upozorňuje na filmové téma v Lidových novinách. Ty se zaměřily na film „30 minut po půlnoci“, který ukazuje příběh dopadení teroristy Usámy bin Ládina, vůdce Al Kajdy. Podle Ondřeje Štindla je taková látka sice pro kinematografii lákavá, ale dost problematická. Je to „spletitý příběh, který se táhl přes deset let a jehož zlomové okamžiky se odehrávají častěji v celách a kancelářích než na bojištích“. A na konci „speciální jednotka obsadí téměř nebráněný dům a bez větších problémů splní úkol“ – takže to nemá žádné parametry velkofilmu. Ale filmaři dokázali příběh odvyprávět s dobře trefenou „mírou respektu k faktům“. Ve filmu je ovšem „i syrová a také surová poezie“. A přesvědčivost je „místy až strhující“.

Hospodářské noviny hodnotí film Babovřesky. Nové české dílo Zdeňka Trošky. Hodnotí ho už podtitulkovou větou: „Útok na genitálie, drbny a nacionalismus táhnou. Babovřesky viděl rekordní počet diváků“. Jindřiška Bláhová píše: „Už léta se režisérovi Zdeňku Troškovi daří maskovat, že je největším intelektuálem českého filmu. Dokáže vysvětlit sofistikovanými a sociologickými koncepty, proč je nezbytné, aby se v jeho filmu objevila ustřelená zadnice, škrábání v rozkroku či farář jménem Šoustal. I svoji novou komedii staví na lidovosti, antielitářství a nacionalismu.“ V Česku to má ovšem úspěch. Režisér, jak se dočítáme, „chce točit pro masy“ a „nestaví mezi sebe a diváky žádné prahy“. Reaguje prostě na divácká přání.

Lidové noviny se už na titulní straně ptají, kdo byl Zdeněk Nejedlý. A uvnitř pak Jiří Peňás chváli špičkovou monografii historika Jiřího Křesťana, věnovanou právě Zdeňku Nejedlému. „Nejedlý byl mimořádně talentovaný muzikolog a historik, který uměl probouzet lásku k hudbě a otevírat její svět diletantům“, byl to „řečník, který fascinoval posluchače, učitel, který ovlivnil múzami políbené básníky Wolkera, Nezvala, Seiferta… Ale také malicherný hašteřil, sobec a ješita, který hledal jednoduché pravdy a omračující autoritu nakonec našel ve Stalinovi.“ To jsou citace z rozhovoru s autorem monografie, kterou právě vydalo nakladatelství Paseka.

Právo hodnotí výstavu fotografky Evy Fukové nazvanou „Pábení“. Připravila ji pražská Leica Gallery. Jsou to snímky z padesátých a šedesátých let z Čech i z evropských cest. „Fotografie Evy Fukové mají význam nejen kvůli obrazům doby dávno minulé. Jejich hloubka tkví především v trýznivé naléhavosti ptát se, nakolik se náš svět změnil a jakým směrem,“ píše Právo.

A už na titulní straně Práva se dozvídáme, že „Picasso maloval obyčejnými barvami. Jako malíři pokojů“. Znamená to, že američtí vědci zkoumali bílé pigmenty Picassových obrazů a zjistil, že maloval obyčejnými natěračskými barvami. A hodnotí se to jako jeden z projevů jeho novátorství: odklonil se od takzvaných elitních barev, které používali jiní malíři.