On musí růst

27. září 2012
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Marie z Magdaly a svatý Jan Křtitel. Oltářní obraz, tempera na dřevě. Swiss National Museum, Zurich
0:00
/
0:00

Když jsme byli před deseti lety s mým manželem v rumunském klášteře Tismana, zeptala se mě jedna z tamních mnišek, matka Olga, na mé jméno. Pak se chvíli zarazila a přemýšlela. Následovala další otázka: A kdo je tedy Vaší patronkou? Já žádnou svatou Ivanu neznám! Po delším rozhovoru jsem získala nový rozměr svého života, byla jsem přidělena pod ochranu sv. Jana Křtitele a jeho ikonu od matky Olgy jsem si nesla pod paží jako první dar. Visí doma, v obýváku na stěně a připomíná mi, jaké je mé jméno, kdo jsem ve světle toho,kdo je Jan.

Jan Křtitel je hlas volajícího: Připravte na poušti cestu Hospodinu. Jan zřetelně vidí lidskou bídu. Den ze dne slýchá o lžích, krádežích, nevěře, nenávisti, strachu, které zaplnily lidská srdce a udělaly z našeho světa místo, kde se těžko žije. Jan ale také mluví o konci časů. Říká, že ten, Větší, který přichází za ním, má v jedné ruce lopatu, kterou probere zrno od plev, ve druhé ruce sekeru a skácí plané stromy. Tady se obávám a ke svému patronovi nedosáhnu rozuměním. Říkám si, to zrno a plevy jsou asi naše lidské dílo, a ty stromy naše životy, jak asi před Bohem obstojí?

Ale i tady mi Jan přichází naproti a říká, že ví, že on se musí menšit, aby Boží dílo mohlo růst, aby se mohla odehrát ta změna, ke které volá, pro kterou křtí. K vědomí toho, kdo Jan je, přispívá vědomí toho, kým není. Jan není prorok. Jan není ani soudce. Jan není Bůh.

Jan volá po obrácení srdce, Jan křtí u Jordánu. Neučí, aby ti, kdo přicházejí, žili jako on, v hadrech z velbloudí srsti, o kobylkách a medu místo chleba, o vodě místo vína. Můj patron mi říká: hledej, co po tobě chce Bůh, ne to, co chce po mně. Najdi si vlastní konkrétní formy života obrácení, pokory, laskavosti, štědrosti. Učí mě svobodě od očekávání druhých, pozitivních i negativních, svobodě rostoucí z toho, kdo nejsem: Buď dobrá, ale ne Dobro! Nebuď zlá.

Jan se nedá koupit a nemá touhu po úspěchu. Moudrost pod jeho křídly není tvrdá proto, aby mohla být pevná. Janova pevnost je jemná s přibývajícími léty. Učí mě vědění v nevědění. Učí mě stárnout. Dát prostor životu, který ještě nevidím. Nechat jej růst. Když se nad tím ušklíbám, občas mi Jan přijde naproti s medem a kobylkami, a směje se tomu, že piju víno a nosím drahé šaty.

Jane, každý z nás hledá celistvost trochu jinak, snažím se vysvětlovat tomu, kdo vysvětlení nečeká.

Ten Větší, který přichází za ním, promění, co je skutečné a co neskutečné. Jan už to ví. Radí mi: Nemusíš čekat lopatu a sekeru, ale pořád platí, neboj se menšit, aby v tobě mohlo růst dobro bez hranic.

Cyklus je součástí grantu “Symbolické prostředkování celistvosti v západním pravoslaví“, GAČR P401/11/1688.

0:00
/
0:00
autor: Ivana Noble
Spustit audio