Na Bílé hoře

Na Bílé hoře sedláček oře, má hezkou dceru, dej mi ji bože, hej župy,župy, okolo chalupy, hej župy, župy, župy, žup.

Ten sedláček určitě oře pluhem! Už jsem o něm slyšela. Taky jsme si spolu o něm povídali. A úplně nejdříve měl jenom motyku. Takovou železnou placku na dřevě. Tou se musel rozpřáhnout a kopnout s ní do země a pak znovu a pořád a pořád a pořád. Uf, to ale byla těžká práce.
Až později chytré hlavy vymyslely pluh, který se zavrtal do země a hned šlo orání snadněji. S pluhem nejdřív pracoval na poli jenom oráč, ale později za pluh zapřáhli koně a zase byla ta práce lehčí.
Jé, pojďme si na ten pluh zahrát. Jeden bude JAKO pluh. Klekne si na zem, předkloní se a rukama se o zem opře. Druhý mu zvedne nohy a teď hurá dopředu. Ruce, to jsou JAKO rádla! To nám to orání pěkně jde! Takhle určitě oral i sedláček na Bílé hoře!

A víte, jak je ta písnička dál?
Kdybych ji dostal, což bych si vejskal, tři sta tolarů bych s ní vyzejskal. Hej župy,župy, okolo chalupy, hej župy, župy, župy, žup.

A to ještě není celá písnička. Pokračuje...
Hezká ženuška, tři sta tolarů, dal bych ji vozit v krytém kočáru. Hej župy,župy, okolo chalupy, hej župy, župy, župy, žup.

Takový krytý kočár, to není všechno. Kluk slibuje dál.
Lokaje napřed, lokaje za ní, dal bych jí říkat urozená paní! Hej župy,župy, okolo chalupy, hej župy, župy, župy, žup.

Poslouchejte pořad víly Budínky, tady je první díl i s písničkou.

Další díly Notováníčka vysíláme od pondělí do pátku v 9:05 a 11:00.