Na první místo dávám fungující tým
Marko Igonda je mladý slovenský herec, který má za sebou zajímavý osud. Žil v krásných horách našich sousedů i na americké farmě. Studoval dramatické umění a dodnes hraje ve Slovenském národním divadle. Dnes je ale díky různým okolnostem více v naší republice, hrál ve filmu Milenci a vrazi i v televizi. Můžete ho také vidět i na Letních shakespearovských slavnostech na Hradě. Jaký horoskop může mít člověk s takovými životními zážitky?
Konjunkce mezi Sluncem a planetou Jupiter ve znamení Vodnáře, zároveň trigon na planety Uran ve znamení Vah a Saturn ve znamení Blíženců: Stavíte prospěch přátel a společnosti nad své vlastní zájmy, proto jste oblíben u druhých a na veřejnosti. Okolí a přátelé vás podporují. Jste vznětlivý a originální typ člověka, který lecčíms dokáže naprosto překvapit. Ale díky osobnímu rozhledu umíte svůj život systematizovat. Jako člověk jste novátor, rád přinášíte nečekané poznatky na veřejnost. Schopnost duševního vcítění a psychologické chápání vám dobře umožňuje působit na ostatní, aby si něco zajímavého odnesli.
Opravdu stavíte zájmy týmu či společnosti nad vlastní? Cítíte se jako altruista?
Ano. Živím se divadlem, které je postaveno na společné práci. Kdyby byl jedinec jen "sólo", tak se nic nemůže dostat přes divadelní rampu. Člověka to nezasáhne. Vždycky dávám na první místo fungující tým rozumějících si lidí.
Vaše originalita jistě ostatní překvapuje. Vzpomínáte si na určité situace z mládí i nedávné doby? Jak své podněty ovládáte?
Mám kladné i záporné pocity, které jdou spolu ruku v ruce. Na druhou stranu mě to naučilo být empatický. Když u někoho vycítím slabost, nesnažím se jí napadnout a využít. Spíš přitáhnout, abych ji mohl posílit. Potom ale může přijít nějaká osobní zášť, poškádlí se ego a člověk chce bojovat. Tím pádem jsem mezi dvěma kameny a můžu jenom odejít. Vždycky jsem se snažil zůstat a čelit takovému boji, abychom vytvořili soulad a harmonii. Život mě ale naučil, jde pro mě o těžkou zkušenost. Pochopil jsem, že osud je neměnný a já ho chtěl pořád měnit. Třeba kamarádi. Naše zájmy se rozešli a každý zůstal nahý, sám za sebe. Lepší je nechat běžet čas. Možná se někdy sejdeme, budeme sedět naproti sobě, neřekneme si ani slovo a bude vše tam, jak bývalo.
Jaký máte vztah k novinkám? Podílíte se s nimi na veřejnosti či v divadle?
Když jsem něčeho plný, vidím nový film nebo mě na ulici něco zasáhne, zpracuji si to do nějakého pocitu. Jsem už natolik deformovaný herectvím, že se snažím vždy podat to, co mě zasáhlo. Ale musíme mezi sebou komunikovat, protože jinak je to smrt.
Jste typem herce, který se vciťuje do postav tak, že je plně chápe? Co chcete, aby si diváci odnášeli z představení?
Jde o těžkou otázku, nad kterou už spoustu let přemýšlím. Vždy když herec něco dělá, chce, aby to zasáhlo a byla v tom osobní výpověď, názor, postoj. To jsou všechno témata stará jako život sám. Žiji tak, jak hraji. Nemyslím tedy, že kdybych hrál špatný charakter, musel bych být špatný člověk. Dělám vše naplno, snažím se do situace vcítit. Samozřejmě se nikdy nedá pochopit všechno a to bych ani nechtěl. Někdy přijdou situace, kdy řeknu: nevím. Snažím se odkrýt charakter do co největší možné míry. Každou polohu, střechu pocitu a věty, každý pohyb a pohled, krok. Vždy se to nedá, ale když je čas a parta, která spontánním způsobem komunikuje, můžeme najít různé věci a pocity, o kterých člověk ani netušil. Najednou je to magická síla, vnímáš prostor, zastaví se čas. Pocítím pak něco, co pro mě je satisfakcí. Snažím se dávat divákovi a beru si z prostoru něco pro sebe. To je podle mě fér. Jestli si divák vezme to, co já chci, aby si vzal, už nechci řešit. Protože mu chci nechat absolutní svobodu. Ať oči samé zachytí, co vidí.
Hrál jste a hrajete ve Slovenském národním divadle, teď působíte v České republice. Uvědomujete si rozdíl v herectví a pojetí divadla mezi dvěma zeměmi?
Divadlo je vždy divadlo. Rozdíl pociťuji v pozitivním slova smyslu. Jiní lidé a jejich větší okruh, širší možnost kontaktu. Řeč, úžasná věc, fenomén, který umožňuje člověku jít neuvěřitelně kupředu. Člověk je některé věci nucený dělat i jinak. Třeba prostorově, že musí člověk někam dojíždět, to má taky svůj smysl. Herec by podle mě neměl zůstat jenom v jednom divadle. Měl by vidět jiný svět a neustále se vzdělávat.
Luna ve znamení Raka v opozici na planetu Venuše ve znamení Kozoroha, zároveň její kvadratura na planetu Uran ve znamení Vah: Máte výrazný vztah k budoucnosti, ale zároveň i minulosti. Spousta věcí ve vašem životě se váže k rodině a manželství, cítíte výrazné propojení s blízkými. Máte velkou možnost vyniknutí v umění a na veřejnosti, ale vždy vás cesta vede přes překážky. Hodně vám přeje film, fotografie a moderní technika. Toužíte po svobodě a náhlých změnách, ale ústa k tradicím a hodnotám vás nikdy neopouští.
Jak řešíte svůj rozpor ve vztahu k minulosti a budoucnosti? Nebo vše dokážete chápat synteticky?
Pomůžu si knihou, která je pro mě biblí, Don Juan-učení Carlose Castanedy. Nebo knihou Síla přítomného okamžiku. Strašně mě v nich zasáhla jedna věc. Všichni šamani zvýrazňují sílu přítomného okamžiku. Co děláš právě teď, do toho dáváš svojí vnitřní energii. To má sílu, hodnotu a život. Takové je moje poznání a tak bych chtěl žít. Právě v tomto prostoru. Teď se dívám, takto cítím. To jsem já. Žít v okamžiku naplno je bránou k věčné harmonii. Co v minulosti bylo, nechat odejít, co bude v budoucnosti, neočekávat. Dělám pro to nejvíc, co můžu. Byl jsem vždy zasažený svou minulostí. Kamarádi, vztahy, které jsou a nejsou. V jednom období jsem odcestoval do USA a sám jsem zůstal bez ničeho. Cítil jsem velice zajímavý pocit, protože jsem musel něco tvořit od nuly. A budoucnost se sny? Čas dokáže s člověkem udělat divy, protože se sny neplní, ale touha neusíná. Člověku se někdy daří, jindy ne, a tak je to dobře.
Cítíte výrazné propojení s rodinou a blízkými lidmi?
Strašně, jde o smysl mého života. Není nic silnějšího na světě než milovaná žena a rodina.
Máte jednoduché či složité životní okolnosti? Co pro vás znamenají překážky, výzvu?
Nemám nic jednoduché. Někdo například jede načerno v metru a vše mu běží v pohodě. Když sám nemám lístek, během minuty je u mě revizor. Jako člověk nikdy neutíkám z boje. Pokud pochopím, že to má smysl, udělám vše pro tým i jednotlivce-člověka. Když zjistím, že jde o zbytečnost a nepotřebují mě, otočím se a bez problémů odcházím.
Jaký je pro vás základní rozdíl mezi filmem a divadlem, co se týče práce? Něco už jste natočil.
Pro mě nejde o rozdíl. Propojení toho mi dává smysl, i na divadle, i ve filmu. Nemyslím si, že když člověk se ve filmu herecky "stáhne" a je to jenom v očích, že je vše správně. Musí udělat i něco tělem a to je taky divadlo. Hrál jsem ve filmu Milenci a vrazi postavu, jejíž projev je agresivnější, na normálního člověka až příliš. Ale právě za tím bych hledal "proč?". Mohli bychom se pak dopátrat, že role není záporná. To mě baví, protože člověk může vstupovat do herce. Spojí se mu oblouk a řekne si - aha, už rozumím. Čitelnost je dar.
Trigony mezi planetou Merkur ve znamení Ryb a planetami Saturn ve znamení Blíženců i Uran ve znamení Vah: Rád se pohybujete ve fyzických i mentálních dálkách. Máte hluboké a soustředěné myšlení i intelektuální ctižádostivost. Vaše prozíravost a diplomatické chování podporují osobní uměleckou kariéru, kterou ovlivňujete především vy sám. Potřebujete různé podněty, které inspirují v osobním i profesionálním vývoji.
Jaký vliv mají na váš život fyzické i mentální dálky?
Obrovský. Strašně rád někam utíkám. Třeba fyzicky, když si sednu do auta a ubíhají kilometry a délky. I jinak, někde si sedím a vevnitř si "odejdu", kam chci. Když člověk někam "v hlavě" jde, potřebuje k tomu přidat i fyzickou část, aby ho podpořila a mentální část měla svůj půdorys. S touto věcí jsem měl problémy jako mladý kluk. Dokázala mě pak perfektně usměrnit moje milovaná máma. Vždy cítila, jak někam mentálně letím. Vrátila mě zpátky - synu, i věda je důležitá, měj nohy na zemi. Navedla mě přesně na mou cestu. Když cítím mentální věci fyzicky, mám mnohem větší sílu. Je racionálnější i ve smyslu, že může komunikovat s lidmi. Pokud je člověk jenom ve svém, ostatní ho nepochopí. Když pak dodá fyzický tvar, nemusí vysvětlovat nic a je podle mě čitelnější.
Zdá se, že především sám ovlivňujete svou kariéru. Jste s ní spokojený, máte zvláštní cíle?
Jsem naprosto spokojený s tím, jak se můj pracovní život vyvíjí a pokračuje dál. Nezůstal jsem na jednom místě. Mám pořád pocit, že je kam jít, což je velmi důležité. Možná, že od herectví odejdu a budu dělat něco jiného, nevím. Pořád je to ale tak, že necítím svůj "strop".
Jaké podněty inspirují herce? Fantazie, myšlenky, vnitřní život či ten okolo něj?
Samozřejmě můžu říct, že mě ovlivňuje vše. Ale pokud by došlo k specifikaci. Asi bych vycházel zevnitř. Hledal bych pak mentální a psychické postoje role a analyzoval text. Člověka ovlivňuje vše, co zažije, ale něco je prospěšné a další zbytečné. Nedává to třeba správný směr. Ale právě směr, když člověk staví spolu s režisérem roli, je nejdůležitější. Pak staví charakter a hledá pravdu.
Kvadratura mezi planetou Mars ve znamení Býka a konjunkcí Slunce a planety Jupiter ve znamení Vodnáře: Máte poměrně dost energie, kterou ale neumíte příliš dobře zamířit. Váš hlasový i herecký projev je jistě výrazný, ale ne vždy působí dobře. Občas vás zlobí problémy se zády či krkem. Jako dominantní typ člověka se ne vždy shodnete s kolegy. Ale bylo by pro vás dobré, abyste tvrdohlavost svou uměřeností víc ovlivňoval, výsledky se pak vylepší.
Jak pracujete se svou energií? Umíte ji dobře používat?
To je pro herce alfa a omega, jedna z nejdůležitějších věcí. Herec ji v sobě musí objevit a pochopit. Pak s ní může vědomě pracovat, protože bez energie nemá sílu, přesvědčivost a přesnost. My jsme se to na škole učili. Měli jsem výbornou pedagožku, paní Macháčovou. Tím, že jí odcházel zrak, dokázala "vidět" jinak. Jako kdyby pak v nás urychlila proces formování. Pak samozřejmě ti to může dát jenom prostor. Být v něm pořád, neustále hrát a pracovat. Herec dostane jiný rozměr, auru a je něčím zajímavý. Když pracuje s energií, nemusí dělat v postatě nic a jenom stát. Najednou cítí, že tam něco je, určité napětí. Já měl ten problém, že jsem v životě vždy pracoval s velkou energií. Pak jsem dostal za ucho, protože jsem třeba pochopil - takhle tedy ne, to není má cesta. Proto jsem nemohl udělat nic jen tak. Vždy se stalo nějaké neštěstí, třeba úraz. Když člověk energii má a dokáže s ní pracovat, je v pořádku. Ale většinou je vše tak, že ji má a pak retrospektivně zjistí, komu ublížil a že něco přehnal. Nešlo o vědomou činnost a bylo mu všeho líto. Propojení věcí tě vždy někam donese, protože jsi to ty a tvůj charakter, energie. Najednou je někdo vedle tebe, komu musíš říct - pardon. Proto jsem se vždy pokoušel chovat tak, abych slovo pardon říkat nemusel. Jde o celoživotní proces, který se musím naučit.
Tato otázka většinou přichází na začátku: Čím jste chtěl být jako malý? Zdá se, že jste se potřeboval předvádět a dělat věci podle sebe.
Nevím, nechci se obhajovat, a proto řeknu jenom fakta. Když mi byly dva roky, moje máma byla velice nemocná a už nemohla mít děti. Jsem tedy jedináček. U mě to fungovalo tak, že jsem měl vždy všechno. Ale věděl jsem to, protože mě blízcí milovali a láska je nejvíc. Tak jsem žil a s tím čistým přesvědčením jsem vešel do života. Je pravda, že jsem se snažil lidi měnit, ale čistě. Ne tím způsobem, že bych se je snažil zneužít. Řekl jsem například kamarádovi: pojďme si hrát, mám auto! Kamarád na to - já si s tebou půjdu hrát, ale když mi to auto dáš. Já mám vlajku. - No jasně, mám auto a vyměním ho za vlajku, pojďme si hrát! Vždy mi šlo o to, že si jdeme hrát. Pro mě bylo šílené poznat, že v životě jde o to, co máš, ne o to být spolu. Čistota mladého člověka, který jde s jedinou myšlenkou: jdeme si hrát, mi dala hodně do života. A to jsou ty pocity, které jsem dál rozvíjel. Nikdy jsem, i jako mladý, na sebe moc nemyslel. Teď tak činím jenom kvůli své rodině. Často se mi stane, že mě někdo využije, protože se snažím vidět dopředu jenom to pozitivní. Když vidím člověka v nějakém rozpoložení, snažím se zjistit - proč? Že je to nějaký postih a problém, který jde vyřešit. Nikdy bych ho neodsoudil, že je špatný, zlý člověk. Všechno je nakonec postaveno ve smyslu dialogu, komunikace. To je zaprvé strašně silná zbraň a zároveň velká nevýhoda. Ale s čím člověk zachází, tím také schází.
