Náboženská tolerance v Albánii

27. srpen 2011

Na Albánii by ještě před dvaceti lety sázel málokdo. Zaostalá země byla zmítána kriminalitou a korupcí a o jejím zapojení do evropských struktur nemohla být vůbec řeč. Dnes je Albánie nejen členem NATO a kandidátem členství v Evropské unii, ale i častým cílem turistů i podnikatelů. K tomu je zemí příkladné náboženské tolerance.

Albánie je dnes převážně muslimskou zemí, ale její minulost utvářelo především křesťanství. Dlouho byla totiž křižovatkou mezi latinským a byzantským světem, což připomíná řada dodnes zachovalých sakrálních objektů - na severu země katolických, na jihu pravoslavných. V 15. století se Albánie dostala pod nadvládu osmanské říše a s ní přišel i islám. Změny v náboženském životě ovšem nebyly nijak výrazné, konstatuje Přemysl Vinš z fakulty humanitních studií UK.

Přemysl Vinš: „Spousta Albánců se k islámu přihlásila pouze formálně, aby nemuseli platit daně nebo odvádět syny do armády. Většinově přistoupili na islám až v 17 a 18. století. Rozhodně se ale nejedná o muslimskou zemi v běžných představách. Albánie je velice tolerantní země. Konstaninopolský patriarchát, pod který to ortodoxní obyvatelstvo i během Osmanské říše patřilo, se těšil významné autonomii a albánské křesťanské oblasti si mohly uchovat určitou nezávislost.“

V 19. století si získal mezi Albánci oblibu bektašismus. Jeho základními principy jsou mystická spojení, intelektuální čest a univerzální tolerance. Bektašové zvou ženy k náboženskému vzdělávání a věří, že práce je povinnost, kterou si muž získává právo na obživu. Kombinují tak náboženský liberalismus s humanistickými ideály, čímž o několik století předběhli evropské osvícenství. Jejich vztah k ostatním muslimům osvětluje bývalý zpravodaj Českého rozhlasu na Balkáně Martin Ježek.

Nevšední žlutooranžová mešita v Albánii

Martin Ježek: „Bektašové se vyznačují tím, že jsou volnomyšlenkáři, mají třeba volnější vztah k alkoholu. Většina albánských muslimů jsou sunité s relativně lidovým přístupem k islámu, ale přece jen ty bektaše vidí jako něco trošku zvláštního. Ilustruje to jedna anekdota: Přijde bektašský mnich do mešity a začne provolávat: "Alláhu, prosím, dej mi láhev rakie. Vedle stojí pravověrný sunita: "Člověče, ty jsi se zbláznil? Nemáš nic jiného, než abys žádal Alláha o láhev rakie? Vždyť víš, že nesmíš pít, a už vůbec ne v mešitě". Bektaš na to: "A co po něm mám chtít? Alláh je vůči mě milosrden, já jsem úplně spokojen, tak co bych měl jiného chtít, než lahvinku rakie, kterou právě teď nemám.“

Albánii svého času prohlásil její komunistický vůdce Enver Hodža za první ateistický stát na světě. Dnes se k islámu hlásí asi 70% obyvatel a o zbytek se dělí pravoslavní a katolíci. Mešity i kostely vlastní stát a stará se o ně stejnou měrou. Často to bývají nejlépe opravené objekty v širokém okolí.

autor: Jakub Šiška
Spustit audio