Netradiční vánoční hry lákají do baptistického sboru Na Topolce řadu diváků
Vánoční hry mají ve sboru Bratrské jednoty baptistů v Praze Na Topolce dlouholetou tradici. Členové sboru je předvádějí vždy o poslední adventní neděli od desíti hodin. Řadu let je jejich autorem tamní kazatel Jáchym Gondáš. A ne vždy je obsahem her vánoční příběh – a pokud ano, tedy ve značně pozměněném provedení.
Velký ohlas měla např. hra, ve které komisař Colombo najatý peklem pomáhal vyluštit záhadu, kam se poděl hřích, tedy hlavní nástroj pekla užívaný proti lidem. Jindy se sice odehraje klasický vánoční příběh, ovšem značně netradičně – je třeba zasazen do romské komunity.
Vánoční hry se zde ve skutečnosti hrají dvě: té dospělácké totiž předchází hra v podání dětí. A ty předvádějí samozřejmě scénu s betlémským dítětem, pastýři a třemi mudrci. A co se bude hrát letos? Odpovídá autor a současně kazatel sboru Jáchym Gondáš.
„My jsme v takovém kroužku u nás ve sboru četli Kupce benátského od Williama Shakespeara, a tak mě napadlo zkusit zkombinovat ten shakespeareovský styl s vánočním příběhem. Tak jsem si vyfabuloval takový text, který nese název Kupec betlémský. Říkám, že to je neobjevená hra Williama Shakespeara. Takovou troufalost jsem si dovolil, když tvrdím, že nám to přeložil Martin Hilský a my tu hru poprvé ve světové premiéře předvedeme. Je to kombinace některých prvků z původní Shakespearovy hry s vánočním evangelium a vzniká z toho taková směska, kterou, myslím, že si nejlépe užijí právě ti, kdo už znají Kupce benátského, ale věřím, že i pro ty ostatní to bude zábavné.“
Ve hře nebudou chybět slavné monology, např. Pilátův a Herodův. Je zde komediální zápletka s princi, kteří se promění v mudrce z východu a místo klíčku k Porciinu srdci budou hledat právě narozeného Ježíška. Hra je pro amatéry z baptistického sboru dosti náročná – jednak je psána v blankversu, jednak obsahuje řadu hudebních vložek v renesančním stylu. Způsob hraní je také značně originální:
„Nejvíc bych to přiblížil k hereckému stylu Divadla Járy Cimrmana. Ty postavy vždycky vystoupí dopředu a tak toporně nahlas řeknou nějakou repliku a potom se vrátí zpátky. Nemůžeme si dovolit nějaký velký rozmach. Nedokážu úplně říct, jak asi by se dal zařadit ten humor, který se tam objevuje. Myslím, že to je hodně specifické pro náš sbor a že do určité míry je to vlastně nepřenosné. Měli jsme např. jednu hru, která pojednávala o dějinách našeho sboru a o cestě našeho prvního kazatele do Spojených států a jeho návratu. To bylo těžko přenositelné do nějakého jiného prostředí. Jindy by se to dalo i předvést jinde, ale k tomu už většinou nemáme sílu.“
Ve vánočních hrách Na Topolce účinkují členové tamního baptistického sboru, a jelikož je v něm mnoho muzikantů, nesmí nikdy chybět písničky.
„Obvykle se snažím složit nějaké písničky, nějakou hudbu. Každý rok tak jedna z těch písní se ukáže, že má trošku větší nosnost než jenom na příležitost té hry. Teď se snažíme je zařadit do sborového zpěvníku. Tak někdy už tak přemýšlím, která z těch písní by se dala nějak použít víc.“
O poslední adventní neděli chodí do baptistického sboru Na Topolku spousta lidí, kteří se k žádné církvi nehlásí, takže sborové prostory nápor diváků téměř nezvládají. Tato skutečnost poněkud podvrací názor, že církve nedokáží současného člověka oslovit.
