Paradoxy ekonomie aneb zákon nabídky a poptávky
Pokud se chci cokoli dozvědět z kultury evropských, hlavně však středo- a východoevropských Židů, z kultury, která díky nacistům bezmála zanikla, sáhnu – možná je to špatně – po jejich anekdotách. Mám za to, že to podstatné se tu dozvím v té nejméně zkreslené podobě.
Posuďte sami.
Zákon nabídky a poptávky zná každý student prvního ročníku ekonomie. Z pilnosti možná připomene, že ne ve všech případech stíhá nabídka snižováním ceny klesající poptávku, či naopak jejím zvyšováním, roste-li poptávka, ale že jsou případy, kdy pokles ceny sebou přinese i pokles poptávky, a naopak růst ceny její dramatický vzestup.
První případ se týká, doplní našprtaný prvák ekonomie, luxusního zboží. Spotřebou luxusního zboží přece, jak nám přečte z učebnice, lidé demonstrují sociální postavení. Čím dražší luxusní zboží, třebas šperky, tím jeho spotřeba zvýrazňuje umístění na sociálním žebříčku. Pověstní takovou snahou jsou zejména zbohatlíci. Jim žádná cena není dostatečně vysoká, aby nemohla být pro jejich předvádění se ještě vyšší.
Opačný případ, jak nám onen prvák ekonomie doloží z téže učebnice, se naopak týká zboží nezbytného k holému živobytí. Třebas chleba. Zkuste zvedat jeho cenu. Lidé nepřejdou na relativně levnější rohlíky, ale budou panicky skupovat každý pecen, který v regálu uvidí v domnění, že přichází sedm let bídy a hladomoru.
Skeptik možná potřásá pochybovačně hlavou. V dnešní zpovykané době, utrousí, mají lidé spíš blíže k jisté dvorní dámě Marie Antoinetty, která když se dozvěděla, že se v Paříži lidu nedostává chleba, se otázala ve své sociální zabedněnosti, proč tedy nejedí koláčky. Na rozdíl o pařížského lidu podle našeho skeptika by ten dnešní zpovykaný ponechal jednoduše stále dražší pecny válet se v regálech, a kupoval by si relativně levnější koláčky.
Zákon nabídky a poptávky tedy nejen podle studenta prvního ročníku ekonomie vykazuje určité paradoxy, ale i podle židovské tradice. Můžeme tu vysledovat dokonce paradoxy z jeho paradoxů.
Starý Tortschiner vysvětluje synovi ekonomické souvislosti: „Všechno, co se vyskytuje zřídka, je drahé. Dobrého koně abys pohledal. Proto je drahý.“ „Ale, tateleben,“ odporuje syn, „dobrého koně, který je levný, abys pak tuplem pohledal!“
A je to!
Tak si někdy v této souvislosti říkám, zda nejsou čeští obchodníci židovského původu. Zákazníka hejla, který je ochoten zaplatit za oblečení či za jinou konfekci, kdy za našimi západními hranicemi je táž mnohdy násobně levnější, také abys pohledal. V obchodě se necpou jeden přes druhého. Spíš je tu prázdno. A tak obchodník ne aby zlevnil podle zákona nabídky a poptávky, ceny ještě zvedne. Důvod je jasný. Český trh je malý trh a je nás v branži příliš mnoho. Přitom se všichni chceme uživit. Tak zvedáme ceny. Jeden pitomec, který u nás nakonec nakoupí, nahradí oněch pět vychytralých, věřících i v této zemi, že platí zákon nabídky a poptávky.
