Jsou mezi námi!
Vědecké zjištění říká, že pětina lidí si myslí, že se mezi námi pohybují mimozemšťané. Je dobře, když se badatelé snaží odhalit věčná tajemství našich životů.
Už v roce 2010 zase americký výzkum odhalil, proč se lidé věnují sexu. Podle vědců to lidé dělají, protože je to příjemné. Pokud se ještě podaří vyluštit, proč lidé neradi sedí na rozpálených kamnech, tak už vyřešíme všechno, například výrobu zlata ze švestek.
Ale zpět k mimozemšťanům.
Ukázalo se, že nejvíce věří v přítomnost mimozemšťanů v Indii a Číně, přes čtyřicet procent. Ve Švédsku jen osm procent.
To je celkem logické. Já kdybych byl mimozemšťan, také bych se vylodil někde, kde bych se ztratil v davu.
Pochopitelně za předpokladu, že bych vypadal jako někdo z místních a že bych nenarazil na nějakou paranoidní populaci. Představte si, že by se v Pekingu na náměstí najednou objevil někdo zelený s anténkami. Nejspíš by přispěchala bdělá policie a cizího agenta by zatkla. Ten by pak na stanici nejspíš přiznal i to, co by sám nevěděl.
Na druhou stranu by bylo výhodné přistát třeba na Floridě, protože tam, i kdybyste světélkovali a měli šest nohou, můžete pořád ještě tvrdit, že jste chodící reklama.
O existenci mimozemšťanů mezi námi není pochyb. Potkali jsme je mnohokrát. Nejpozději po příchodu na střední školu, protože mimozemské bytosti se s oblibou maskují jako učitelé. Znal jsem jednoho takového, který nenáviděl žlutou barvu a zakazoval používání žlutých pastelek. Vysvětluji si to tak, že organismus mimozemšťanů není na vnímání žluté barvy uzpůsoben a působí jim to přímo fyzické utrpení, jako třeba šílím já, když slyším skřípání nehtů o sklo.
A co ty desítky procent, které v existenci ufonů nevěří? Bojím se to jen naznačit. To budou oni. Je jich stále víc. Jsou tu a zametají stopy.
