23. září  2018 v 19:50  rubrika: Šalom alejchem

Zamyšlení Leo Pavláta: Podzimní židovské svátky oslavují Boží působení v přírodě

Leo Pavlát, ředitel Židovského muzea v Praze - Foto: Jana Přinosilová

Leo Pavlát, ředitel Židovského muzea v PrazeFoto: Jana Přinosilová

V neděli začíná židovský svátek Sukot, který provází i výrazná přírodní symbolika.

Sukot znamená hebrejsky „stánky". V biblické Třetí knize Mojžíšově se o nich píše: „Sedm dní budete bydlet ve stáncích, /…/, aby všechna vaše pokolení věděla, že jsem přechovával Izraelce ve stáncích, když jsem je vyvedl z egyptské země." Tento svátek tak především připomíná Boží ochranu Židům bloudícím v pustině. Druhá kniha Mojžíšova současně připomíná svátek Sukot jako „slavnost sklizně plodin na konci roku". Velký židovský středověký učenec Moše ben Maimon vyvozuje z obou těchto rysů závěr mravní povahy: Sukot mají člověku připomínat zlé doby v období hojnosti. Toto vědomí ho má vést ke skromnému životu. Tak věřící Židé dodnes přebývají při svátku Sukot alespoň část dne či noci ve zvláštních přístřešcích s otevřenou střechou vyzdobenou listím, obrázky a girlandami. Tyto prosté dřevěné či plátěné stánky se staví podle přesných předpisů jen pro tuto jedinou příležitost a pobyt v nich naplňuje věřící vděčností za dobro, jichž se jim dostalo. 

Zvláštností svátku sukot je modlitba, při níž Židé žehnají do všech čtyř světových stran se čtyřmi rostlinami v rukou. Ty tvoří palmová ratolest, smítka myrty, vrbová větévka a citrusový plod zvaný etrog. Symbolicky se tím opět vyjadřuje, že hojnost přichází do všech koutů země z nebes. 

Hojnost přírody si však nelze představit bez deště a právě ten je předmětem zvláštní modlitby, která se pronáší hned následující den po svátku Sukot. Tento den se nazývá „Šmini aceret“ neboli „Osmý den shromáždění“, a i když je považován za samostatný svátek, číselným odkazem přímo souvisí s předchozími sedmi dny Sukot. 

O Šmini aceret Bůh dle Talmudu rozhoduje, zda následující období přinese dostatek deště. Chvála Stvořitele za déšť je pak v modlitbě spjata s výčtem dobrodiní, kterými Bůh jako dárce vody zahrnul biblické praotce i dvanáct izraelských kmenů. 

Talmud se dobrodiním, které dává voda, věnuje hned na několika místech. „Kdy jsou si všichni lidé rovni a kdy se modlí ke Stvořiteli?“ uvádí výrok rabiho Jošuy ben Chananji. „V den, kdy se všichni radují, kdy z nebe padá déšť.“ A na jiném místě Talmud zaznamenává výrok rabiho Tanchumy ben Chyji: „Déšť je více než dar Tóry, neboť Tóra byla dána pouze Izraeli, zatímco z deště se raduje celý svět, zvířata i příroda.“ 

Čeho je však moc, toho je příliš. A tak i chvála Stvořitele za déšť končí v modlitbě slovy: „K požehnání, a ne k prokletí. K životu, a ne k smrti. K hojnosti, a ne k bídě.“ 

Celý pořad Šalom alejchem si kdykoli poslechněte v našem audioarchivu

Autor:  Leo Pavlát

Nové články v rubrice

Mobilní verze | Podmínky užití | English
© 1997-2019 Český rozhlas