Současná postní praxe je v krizi. Lidé zapomínají na skutečný účel půstu

18. únor 2018

Jak se postit ve společnosti blahobytu? Na tuto otázku hledali odpověď hosté Vertikály – římsko-katolický kněz Jan Krbec a výživová poradkyně Iva Hrnčiříková. Čtrnáctým únorem totiž vstoupili křesťané do čtyřicetidenní postní doby. Jejich půst není jen omezením v jídle, ale především prožíváním vztahu s Bohem. Tato postní praxe je ale v současné době v krizi.

Alespoň tedy podle názoru římsko-katolického kněze Jana Krbce. Křesťané se podle něj chtějí postit, často ale zapomínají na skutečný smysl půstu, tedy přiblížit se k Bohu. „Možná je to i pozůstatek zbožnosti minulých staletí, a to ohledu na Boha jako toho, který kontroluje, Boha účetního, Boha soudce. Mají nutkání postit se ze strachu, protože Bůh přece vidí všechny hříchy. Svou roli tam hraje i falešná představa o Bohu jako automatu, kam se hodí modlitba, půst, skutek, pokání a něco vypadne. Ale tak to nefunguje,“ uvádí duchovní. Naději vnímá u mladé generace, která podle jeho zkušeností staví k prožívání postní praxe opravdověji.

Výživová expertka Iva Hrnčiříková se paradoxně setkává s lidmi, jejichž životní styl půst připomíná – jedí jen jednou denně, když přijdou z práce. Do její poradny také přicházejí lidé, kteří mluví o tom, že zhřešili, když si vzali sladkosti, protože si vysnili nerealizovatelnou životosprávu a žijí tak v neustálé úzkosti z toho, že ji nejsou schopni dodržovat. To ale neznamená, že není určitá forma střídmosti na místě. Odbornice zmiňuje, že pro řadu lidí omezení v jídelníčku znamená dosažení rozumné polohy, na kterou blahobytná společnost často zapomíná.

Izraelité pracovali s půstem jako s výrazem pokory vůči jejich Bohu, respektive pokoření jich samotných. Podle výživové poradkyně představuje pokora v jídle celospolečenskou výzvu. „V současné době se spíše potýkáme s nadměrným plýtváním. Průměrný Čech vyhodí za rok sto osmdesát kilogramů jídla, což je z finančního hlediska zhruba dvacet tisíc korun. Světová zdravotnická organizace spočítala, že kdyby se podařilo zachránit alespoň čtvrtinu celosvětově vyhozeného jídla, pomohlo by to zajistit potravu pro zhruba osm set sedmdesát milionů hladovějících osob.“ Proto vnímá půst jako inspirativní také pro ateisty, kteří by si mohli odepřít nadbytek, který mají, a dostat jej k lidem, co strádají.

V jakémkoliv omezení je třeba najít správnou míru. Iva Hrnčiříková v debatě zmiňuje studie, které doložily negativní psychické i sociální účinky hladovění. S tím souhlasí i duchovní Jan Krbec. „Je důležité mít ctnost mírnosti. Není to o tom hned všeho nechat, je třeba vzít v potaz zdravotní stav a mít na paměti, proč to dělám. Pokud vím, proč to dělám, tak zároveň pochopím, že není potřeba jít do extrému a být celý den o vodě. Že je potřeba udělat klidně i něco malého pořádně, s láskou,“ uzavírá kněz.

Spustit audio