Poselství židovského svátku Lag be-omer

Čtyřicet devět dní, které dělí židovský svátek Pesach od následného Svátku týdnů Šavuot, se v židovské tradici nazývá obdobím omeru. Každý den se počítá při zvláštním obřadu a třicátý třetí v pořadí má zcela zvláštní význam. Zatímco doba omeru je svým základním laděním vážná až smuteční, tento den, hebrejsky Lag be-omer, je ve znamení veselí. Některé smuteční obyčeje, které provázejí toto období, se ruší, mohou se konat svatby či jiné veselé oslavy.

Smutek, který židovské společenství provází během období omeru, vysvětlují tradiční náboženské texty: Midraš k biblické knize Kazatel a talmudický traktát Jevamot. V nich se uvádí, že slavný rabi Akiba měl 12 000 párů žáků, kteří až na několik zemřeli mezi Pesachem a Šavuot při epidemii záškrtu. Jejich smrt měla být trestem za to, že si navzájem neprojevovali patřičnou úctu, jak se na talmidej chachamim - učené žáky - sluší. Na Lag be-omer epidemie nakrátko ustala a toho dne žádný z žáků rabi Akiby nezemřel. Proto se Židé dodnes při 33. dni omeru nehalí do smutku, ale naopak se radují a veselí.

Pravda, babylónský mudrc rav Šerira, který žil v 10. století, uvádí jiný důvod pohromy mezi Akibovými žáky: Podle něj padli za oběť teroru Římanů po potlačení Bar Kochbova povstání nebo zemřeli v bojích s nimi. Tento Šerirův názor přijímají i dnešní historici. Má svou logiku, protože rabi Akiba byl duchovním vůdcem druhého protiřímského povstání, a jeho žáci se tudíž aktivně účastnili bojů proti římským legiím, za osvobození vlasti.

Vraťme se však k původnímu tradičnímu motivu, o němž jsme se zmínili na počátku, že totiž Akibovi žáci mohli mít určité morální nedostatky, které se nepodařilo odstranit ani tak velké autoritě, jakou byl jejich mistr.

V talmudickém traktátu Pirkej avot neboli „Výrocích otců“ se uvádí výrok rabiho Hilela: „Jestliže já nejsem pro sebe, kdo je pro mě?“ V této souvislosti nalezneme v jiném talmudickém traktátu Pesachim kázání rabi Akiby, v němž vysvětluje význam verše z Páté knihy Mojžíšovy: „Hospodina, svého Boha se budeš bát.“ Platí-li toto přikázání pro obyčejného člověka, vyvodil rabi Akiba, oč více by jej měl ctít talmid chacham - učený žák.

Můžeme se zeptat: Rabi Akiba dosáhl nejvyšší míry dokonalosti v úctě ke svým žákům, a ti přesto nešli v jeho stopách a v tomto ohledu selhali. Jak se to mohlo stát? Odpověď je skryta ve výše zmíněných Hilelových slovech: „Jestliže já nejsem pro sebe, kdo je pro mě?“ Pokud se sám žák nesnaží o nápravu svých morálních vlastností, pak ani sebedokonalejší učitel mnoho nezmůže. Mistrova slova musí u žáka padnout na úrodnou půdu, teprve poté bude zaručen jeho mravní růst.

Svátek Pesach je symbolem fyzického osvobození synů Izraele a následný svátek Šavuot symbolizuje jejich osvobození a obrození duchovní. Nebude proto od věci, využijeme-li dny, které ještě do Šavuot zbývají, k naší mravní nápravě. Tak budeme za několik dalších dní důstojně připraveni oslavit svátek Darování Tóry.

Autor je rabín a působí v Izraeli.