Bileámovo požehnání a zlomyslná rada
Příští šabat v sobotu 22. června se bude v synagogách číst biblická Čtvrtá kniha Mojžíšova v části od druhého verše dvaadvacáté kapitoly po devátý verš 25. kapitoly. Komentář pro naše vysílání napsal izraelský, v Čechách narozený rabín Daniel Mayer.
Uvedený oddíl Tóry se v židovské tradici nazývá Balak, neboť právě o králi tohoto jména text zpravuje. Moabský vládce Balak se velmi obával množství a síly Izraele, který vyšel z Egypta a tábořil v moabských rovinách. Proto si najal midjánského věštce Bileáma, aby izraelskému lidu zlořečil.
Bileám se zprvu vzpíral. Balak však k němu poslal další poselstvo, vznešenější než prvé, s velkými dary. Bileámovi se navíc ve snu zjevil Hospodin, který mu povolil vydat se na cestu k Balakovi, byť s jednou podmínkou: věštec měl udělat jen to, co mu Bůh poručil. Bileám si tedy osedlal oslici a vypravil se k Balakovi.
Během cesty se ovšem stalo něco neobyčejného: Oslice třikrát spatřila Hospodinova posla s taseným mečem, jak jí stojí v cestě, avšak Bileám nic neviděl. Bil nebohé zvíře, protože si myslel, že nechce jít dál. Tu Bůh učinil zázrak. Oslice promluvila k Bileámovi lidským hlasem a tehdy se i jemu otevřely oči, viděl to, co oslice; Božího anděla s mečem. Ten Bileáma nechal jet dál k Balakovi, avšak zavázal ho, aby se ve svých slovech řídil Boží vůlí.
Tak se stalo, že Bileám nejenže na Balakovo přání neproklel Izrael, ale jeho ústa místo toho pronášela slova požehnání. Není bez zajímavosti, že část těchto slov pohanského věštce našla místo v dodnes praktikované židovské liturgii. V sidurech – modlitebních knihách se uvádí, že při vstupu do synagógy je třeba pronést větu: „Jak dobré jsou tvé stany, Jákobe, tvé příbytky, Izraeli!“
A ještě jeden verš z Bileámovy promluvy vešel do židovské historie: Bileámova slova „vyjde hvězda z Jákoba“ vyložil ve 2. století slavný talmudický mistr rabi Akiba ve smyslu, že se jedná o proroctví příchodu Mesiáše, které se za jeho časů naplnilo. Mesiáše spatřoval v osobě Šimona bar Koziby, vůdce židovských povstalců proti Římanům, kterého nazýval Bar Kochba, což aramejsky znamená „Syn hvězdy“. Pro rabi Akibu byl Šimon bar Kochba oním Spasitelem, který zlomí římské jho a osvobodí židovský národ. Akibovo očekávání se však nevyplnilo a Římané roku 135 o. l. židovské povstání krvavě potlačili.
Vraťme se však k midjanskému věštci Bileámovi. Podle svých slov se nakonec zdál být tím, kdo s láskou žehnal Izraeli. Ve svém srdci však smýšlel jinak. Když se nemohl protivit Božímu příkazu a Hospodin změnil jeho zlořečení v požehnání, poradil alespoň Moábským, aby jejich ženy sváděly syny Izraele k modloslužbě. A za tuto věrolomnou radu se Bileám dočkal spravedlivé odplaty.
