Vzpoura Kórachovců proti vůdcům Izraele Mojžíšovi a Áronovi

V uvedené části Tóry se můžeme dočíst, jak Kórach a jeho 250 přívrženců povstalo proti Mojžíšovi a Áronovi, kteří byli z rozhodnutí Všemohoucího povoláni vést společenství Izraele do Zaslíbené země. Jak text uvádí, Kórach a jeho lidé rovněž náleželi k elitě národa. Vždyť, jak se píše, „byli to předáci pospolitosti, kteří zastupovali lid při slavnostech, muži pověstní“.

Bohužel, někdy ani to, že se člověk těší vysokému postavení a věhlasu uznávané osobnosti, nezabrání, aby se pro sebe a své přívržence nesnažil získat všemi prostředky více; například, tak jako v našem případě, výsadu, k níž nebyl ani Bohem povolán, ani k ní mravně nedospěl. Chorobně ctižádostiví lidé Kórachova typu jsou ochotni pro svou kariéru udělat cokoliv, použít třeba i demagogii nejhrubšího zrna.

Podívejme se, jak Kórachovo jednání popisuje midraš – staré hebrejské vyprávění osvětlující novým příběhem biblické podání. Podle jednoho takového midraše Kórach vyprávěl:

„Mám jednu sousedku, vdovu s dvěma dcerami, která vlastní kousíček pole. Když se chystala orat, přišel k ní Mojžíš a řekl jí: ‚Věz, že Tóra zapovídá zapřáhnout vola spolu s oslem.´ Žena se chystala sít a tu opět přišel Mojžíš a připomněl jí: ´Nesmíš pole osít dvěma druhy semen.‘ Nadešel čas žní a Mojžíš prý opět přikazoval: ‚Kraje svého pole nepožneš a zapomenutý snop na poli nesmíš vzít domů.‘ Nebohá vdova se chystala k mlácení obilí, když tu se opět zjevil Mojžíš a přikazoval jí: ‚Dej podíl kněžím, desátek odveď lévijcům.‘

Co naděláš, zákon je zákon, řekla si chudá vdova. Pokorně vše odevzdala a rozhodla se, že raději políčko prodá a koupí si dvě jehňátka. Ta ji snad uživí lépe. Z jehňat vyrostly ovečky, které porodily po jednom jehňátku a vdova se z toho velice radovala. Tu přišel Mojžíšův bratr Áron a přikázal jí: ‚Dej mi obě jehňátka, neboť vše prvorozené patří Bohu.‘ Vůle Boží, nic nenaděláš. Vdova dala jehňata Áronovi. Začala stříž ovcí a opět se objevil Áron dožadující se první stříže pro sebe. Nakonec vdova ovce zabila doufajíc, že jí a jejím dcerám zbyde alespoň maso. Ale ani to Áron podle midraše nepřipustil. ‚Plece, čelist a žaludek patří mně,‘ pravil. A nakonec ubohé vdově sebral všechno maso, neboť vše náleží Hospodinu.

Takto Kórach jednal, aby očernil Mojžíše s Áronem. Nic z toho však neplatilo – vždyť ve chvíli Kórachovy vzpoury byl lid Izraele na Sinajské poušti, nikdo nesel, ani nesklízel, Hospodin živil svůj lid manou a křepelkami.

Kórachův příběh včetně neslavného konce odbojníka je pro nás i dnes aktuální. Stále žijí následovníci Kóracha, kteří jsou pro svou kariéru a zisk ochotni užít nečestné prostředky klamavou řečí počínaje. Na nás je, abychom takové Kórachy včas rozpoznali, neupadli do jejich osidel.

Autor je izraelský rabín.