Křesťanská knihovna pro zrakově postižené
Zrak je nejdůležitější smysl. Kdo se narodí slepý, naučí se většinou tento nedostatek překonávat pomocí hmatu a sluchu. Kdo však oslepne ve zralém věku, adaptuje se na život bez zraku velmi těžce. Takoví lidé s velkou vděčností využívají služeb speciálních knihoven pro zrakově postižené. A protože ne každý je schopen naučit se číst Braillovo slepecké písmo, tvoří dnes značnou část fondů těchto knihoven audionahrávky. Náš spolupracovník Petr Vaďura nás ve svém příspěvku pozve do knihovny, kterou zřídila Diakonie Českobratrské církve evangelické v Praze v Klimentské ulici.
Když panu Jaroslavovi z Českého Těšína lékaři diagnostikovali zelený zákal, blížila se mu osmdesátka. Starý pán postupně úplně oslepl a od té doby je odkázán na svou manželku. Protože byl zvyklý si denně číst z Bible či jiné křesťanské literatury, byla pro něj ztráta zraku velmi bolestná. Jemu a tisícům jiných takto postižených občanů slouží několik slepeckých knihoven. Největší je Knihovna a tiskárna pro nevidomé Karla Emanuela Macana v Praze, jejíž katalog digitální internetové knihovny čítá necelých 13 000 položek. Pan Jaroslav však touží po Bibli a křesťanské literatuře, kterou tato knihovna nenabízí. Jeho požadavky mohou uspokojit některé křesťanské knihovny pro nevidomé, např. Knihovna při Katolické teologické fakultě Univerzity Karlovy v Praze nebo knihovna střediska Teiresiás při Masarykově univerzitě v Brně. My jsme dnes navštívili Středisko pro zrakově postižené, které zřídila Diakonie Českobratrské církve evangelické v Praze. Naší průvodkyní je ředitelka střediska Jana Červeňáková:
„Ta naše knihovna je rozdělena na tři takové oddíly, na zvukovou knihovnu, což jsou věci na kazetách a na CD ve formátu mp3, potom je to digitální knihovna a breillská knihovna.“
Co všechno na těch kazetách je?
„Jednak celá Bible nahraná v ekumenickém překladu, křesťanská beletrie, knížky pro děti, malinko poezie, přednášky i hudební tituly.“
Půjdeme se podívat do vedlejší místnosti, kde sídlí technik pan Miloš Pechar. Vy tady kouzlíte se zvukem?
„Momentálně v tuto chvíli digitalizuji starší knihy načtené na kazety. Jinak tady na počítači sestříhávám knihy, které mi přijdou načtené na minidisku, zpracovávám časopisy z předtiskových formátů, tak jak je dostávám z redakcí časopisů, např. Katolický týdeník, Evangelický týdeník, Český bratr, Život víry a podobně, a výsledkem je čistý text opatřený značkami pro začátek a konec článku a obsahem, který mohou zrakově postižení číst na počítači buď pomocí hlasového výstupu, anebo pomocí braillského řádku. Zrakově postižený má ve svém počítači nainstalovaný tzv. screen reader, tedy program, který čte to, co je na obrazovce, a syntetickým hlasem převede do zvukové podoby vše, co je na obrazovce.“
No a jak vypadá takový syntetický hlas? Máme zde několik ukázek:
„Dobrý den. Jsem jeden z několika syntetických hlasů.“
„Jmenuji se Blanka a jsem připravena vám předčítat vše, co je zobrazeno na monitorech vašich počítačů, ale i kapesních PDA nebo mobilních telefonů.“
Tady na stěně knihovny je mapa České republiky, v ní jsou napíchány špendlíky s barevnými hlavičkami, které označují klienty knihovny. A protože pan Jaroslav, o kterém jsme mluvili v úvodu, je z Českého Těšína, je i na česko-polské hranici zapíchnut jeden špendlík s červenou hlavičkou.
