Tachovské historické slavnosti mají i duchovní rozměr
Od čtvrtka do neděle probíhají v západočeském Tachově historické slavnosti. Letos se nesou ve znamení oslav 150 let zdejší jízdárny, která je hned po vídeňské druhou největší stavbou tohoto druhu v Evropě. Budova, která se koncem minulého století vlivem nedostatku péče málem zřítila, je už skoro opravená. Před několika lety byla dokonce prohlášena za národní kulturní památku.
Slavnosti by mohly nést nálepku „Chléb a hry“. V průběhu celé soboty, během níž probíhá většina akcí, se tachovským náměstím linou vůně sladké i masité a do toho zní zvuky lidové zábavy, která probíhá na hlavním pódiu na náměstí. Chápat slavnosti jen takto by však bylo příliš zjednodušující. V programu totiž nalezneme i komentované prohlídky kostela, česko-anglickou bohoslužbu pořádanou Církví československou husitskou nebo bohoslužbu „pro neznabohy“, kterou připravila Evangelická církev metodistická. Příznačné také je, že slavnosti zahájil už ve čtvrtek koncert souboru Touch of Gospel. Na otázku, jaký má tento duchovní rozměr slavností význam v ateistickém prostředí západočeského pohraničí, odpovídá ředitelka Městského kulturního střediska v Tachově Božena Vaňková:
„Zcela určitě to má veliký význam. My jsme pyšní na to, že spolupráce mezi církvemi v Tachově a mezi tou ateistickou veřejností je, jaká je. Opravdu je zde nastavena velice pěkně. Myslím si, že si vycházíme vzájemně vstříc.“
Jelikož církev metodistická využívá pro své bohoslužby dům Městské galerie, který se nachází přímo na náměstí, rozhodli se metodisté otevřít zde během slavností čajovnu. Tento záměr vysvětluje Petra Plášilová:
„Čajovna je prostor, který nám tady v Tachově chybí. A protože ji nemůžeme udělat na delší dobu, tak jsme se rozhodli ji udělat alespoň na sobotu, kdy jsou slavnosti. Těšíme se na návštěvníky, připravili jsme pro ně čaje a různé jiné nápoje, domácí pečivo. Těšíme se, že si prohlédnou naše prostory a případně si koupí nějakou zajímavou knížku.“
Na nedělní dopoledne pak metodisté připravují bohoslužbu „pro neznabohy“. Vysvětluje kazatel Milan Mrázek:
„Bohoslužbou ‘pro neznabohy‘ myslíme takovou komentovanou bohoslužbu, při které budeme všechny úkony, které se při bohoslužbě provádějí, vysvětlovat. To slovo ‚neznabozi‘ myslíme v takové nadsázce. Chceme prostě přiblížit ten děj, který se odehrává během bohoslužby, i někomu, který normálně na bohoslužby nechodí.“
Tachovské historické slavnosti navazují na husitské slavnosti, pořádané ještě v době komunismu a odkazující se na slavnou bitvu u Tachova. Od Sametové revoluce však husitské slavnosti probíhají jen jednou za čtyři roky a po zbývající léta si na historických slavnostech Tachované připomínají slavné či méně slavné události či osobnosti z dějin svého města. Proč si zde však vůbec připomínat minulost, která byla minulostí německých občanů vysídlených z Tachova po druhé světové válce? Odpovídá opět Božena Vaňková:
„Tak snad právě proto. Ať je minulost dramatická nebo krásná, ať je jakákoliv, určitě je důležité o tom svém městě vědět, jakou minulost mělo, a buďto se z ní poučit, nebo si ji připomínat. A mít ji zkrátka za svou.“
A tak nejen program připravený církvemi, ale samotná existence Tachovských historických slavností ovlivňuje atmosféru regionu, nacházejícího se na okraji naší republiky.
