Bohoslužba v parku, proč ne?
Církev bratrská v České Třebové věnovala jednu krásnou zářijovou neděli bohoslužbě v přírodě. Vybrala si na to městský park Javorka. A nebyla to, jak uslyšíte, bohoslužba obyčejná.
Na veřejnou bohoslužbu Církve bratrské v Javorce jsem přišla velice ráda. Na pozvánce bylo napsáno „Kostel u parku? To tu není každý den.“ a já mohu říci, že veřejná bohoslužba mě velice nadchla. Právě slyšíte zpívat mladé lidi ze sboru tradiční i moderní křesťanské písně.
Začíná malé slovíčko pro děti. Děti se shromažďují kolem moderátora…
Moderátor: „…já mám něco pro vás. Vy ostatní děti, nestyďte se, pojďte, vidím, že ještě v dálce jsou kluci, šup, šup, pojďte sem…“
Přišli i další křesťané a já vím, Davide, že vy jste katolík. Proč jste se sem přišel podívat?
David: „Já tu mám hodně kamarádů, taky nevidím příliš velký rozdíl mezi bohoslužbou katolickou nebo českobratrskou, ona to je pořád pochvala nebo oslava Boha.“
Další katoličkou tady je Karolína, já se vás zeptám na to samé.
Karolína: „Tak to je víc důvodů. Jednak v Církvi bratrské mám dost přátel. Já jsem včera a dnes byla v práci a tak jsem to přivítala jako takovou výbornou možnost, jak se dostat dneska na bohoslužbu – máme všichni jednoho Boha určitě.“
A já tady mám pana Viktora Peška, který je vlastně takový hlavní organizátor této veřejné bohoslužby. Proč jste se takhle rozhodli?
Viktor Pešek: „Ta myšlenka uspořádat bohoslužbu pro veřejnost pod širým nebem v našem sboru byla víc jak tři čtvrtě roku a hledali jsme vhodný termín a ten se našel, akce, myslím, se podařila a já z toho mám velikou radost. Já věřím, že to je cesta, jak lidem ukázat, že křesťané jsou normální a že to není jenom o nějakých penězích, o nějakých restitucích, ale že to je především o živém vztahu s Ježíšem Kristem.“
Právě teď přichází k mikrofonu Martina, která bude zanedlouho pokřtěná a ona písní chce vyjádřit svoji touhu a víru v Boha. Jaké máte pocity?
Martina: „Nevím, jestli jsem víc nervózní, nebo jestli se víc těším.“
Já si potom, až bude po všem, popovídám o vaší cestě k víře. Jsme domluveny?
Martina: „Určitě.“
Kazatel: „Martino, Písmo svaté říká, že srdcem se věří ke spravedlnosti, ústy vyznání se děje k spasení. Proto se stavíš před Boží tvář a před tento sbor, abys vyznala svoji křesťanskou víru a své rozhodnutí žít nový život v Kristu. Martino, vyznáváš, že jsi uvěřila Bohu jako nebeskému Otci a přijala jsi Ježíše Krista jako svého Spasitele a Pána?“
Martina: „Ano.“
Kazatel: „Martino, ať Hospodin obrátí svou tvář k tobě a obdaří tě pokojem. Můžeš povstat.“
No a Martina s kazatelem a asistentem celá v bílém vchází do vody. Byla ponořena celá… Jak vám je, Martino?
Martina: „Zima!“
Cítíte se znovuzrozená?
Martina: „Ano.“
Já jsem se už Martiny dočkala, byla se převléct. Já jsem se spíš chtěla zeptat, proč jste si vybrala tenhle klasický křest – celá pod vodou?
Martina: „Proč jsem si to vybrala? Protože se mi to líbí. Líbí se mi, že to je v přírodě, tudíž si připadám blíž Bohu. A hlavně je to veřejně, takže opravdu přiznám to, že věřím v Boha.“
…zní modlitba Páně…
