Evangelická rodina Fafkova pomáhala ukrývat parašutisty Gabčíka a Kubiše

6. květen 2017

Při každém vstupu do svého kostela, kaple Betlémské na Žižkově, postavené v roce 1913, procházím kolem nenápadné, bílé mramorové desky, na níž jsou jména celé rodiny Fafkovi: Petr a Liboslava, Rela a Liboslava. Manželé a jejich dvě dcery. Všichni byli popraveni zastřelením 24. října 1942 v Mauthausenu.

Události, které je stály život, vrcholily ve středu 27. května 1942 v deset hodin třicet pět minut. V Praze-Libni po dlouhých přípravách byla dvojicí československých výsadkářů Josefem Gabčíkem a Janem Kubišem provedena vojenská operace Anthropoid, zaměřená na likvidaci zastupujícího říšského protektora, SS-Obergruppenführera Reinharda Heydricha. Po akci je v Protektorátu Čechy a Morava okamžitě vyhlášen civilní výjimečný stav, je obnoveno stanné právo.

Rozhlas i všudypřítomné vyhlášky varovaly obyvatelstvo: kdo osoby, které měly účast na spáchání atentátu, přechovává nebo jim poskytuje pomoc, anebo má vědomost o takové osobě nebo jejím pobytu a neučiní žádné oznámení, bude zastřelen se svou rodinou.

Rodina Fafkova patřila k nejbližším spolupracovníkům Josefa Gabčíka a Jan Kubiše. Ukrývali je u sebe doma, na Vinohradech v Kolínské ulici. Petr Fafka pracoval jako vedoucí účtárny Československého červeného kříže, pracovně se v Masarykově lize proti tuberkulóze setkával s Janem Sonnevendem, předsedou sboru starších pravoslavného chrámu Cyrila a Metoděje pod Karlovým náměstím a ten mu zprostředkoval kontakt s pravoslavným kaplanem Vladimírem Petřkem. Tak se parašutisté dostali do úkrytu v kryptě kostela.

Paní Liboslava Fafková s paní Marií Moravcovou a profesorem Janem Zelenkou – Hajským se stali zásobovateli ukrytých parašutistů, nosili jim do kostela potraviny a vše potřebné až do samotného odhalení úkrytu. Bylo zapotřebí nezměrné odvahy věci na místo donést, ale také značného starání, aby potraviny sehnali. Od samého počátku bylo jasné, jak nebezpečné kroky pomoci činí. Petr Fafka byl zkušený legionář, který již v roce 1940 byl několik týdnů zadržován gestapem. To ho však neodradilo od dalšího pomáhání.

Odvaha a odhodlání celé rodiny pomáhat a tím i ochota riskovat vlastní život pramenili především z jejich víry. Nejen, že chodili do kostela, byli aktivními ve svém evangelickém sboru, ale žili pravou víru v dobro a spravedlnost v konkrétní pomoci druhým ve všedním dni.

V době nejtvrdší nacistické perzekuce byla na Pankráci vězněna herečka Božena Pulpánová, která ve svých zápiscích vzpomíná na statečnost paní Liboslavy Fafkové. Píše: „Paní Fafkovou nechali stát tři dny a noci na chodbě bez jídla, aby prozradila další ubytovatele. Ona se dala mučit a slova neřekla! To je hrdinství hodné českých bratří!“

Tak velikou sílu má víra. Rodiče i dcery Fafkovi vystavěli svůj život na skále víry. Láska k Bohu a bližním byla pro ně určující, bez ohledu na vlastní ohrožení. Pro pravdu a bližního položili svůj život. I když tomu režim nepřál, uznáván byl jenom odboj vedený z východu a o západním se nesmělo mluvit, 6. května 1951 evangelický sbor odhalil ve vstupu kaple Betlémské na Žižkově pamětní desku připomínající oběť rodiny Fafkovy.

Farář Lanštják tehdy vznesl přání, aby všichni, kdo kolem desky půjdou do shromáždění, byli pohledem na ni posíleni ve víře a věrnosti v službě Boží pravdě.

Letos si připomínáme 75. výročí této události. A tak jsem rád, že jsem ji mohl vyprávět i vám, kteří nemáte možnost jít kolem pamětní desky rodiny Fafkovi. S přáním, aby Pán Bůh sám i nám dával víru a na ní založenou odvahu a statečnost stát v našich životech při pravdě.

Autor je farář Českobratrské církve evangelické v Praze-Žižkově.

autor: Pavel Kalus
Spustit audio