Jak se žilo Židům v době vlády Karla IV.

15. květen 2016

Od narození českého krále a císaře Svaté říše římské Karla IV. včera uplynulo 700 let. V době jeho nástupu na trůn žilo v Českých zemích několik stovek Židů. Například v Praze se dá mluvit o sedmi, osmi stech Židů z celkového počtu třiceti až čtyřiceti tisíc obyvatel.

Soužití Židů a křesťanů nebylo pokojné už dlouhou dobu. Krátce po nástupu Karla IV. na trůn proběhla série protižidovských pogromů. Pro pochopení situace je třeba připomenout, že už od přemyslovské éry byli Židé majetkem knížete, později českého krále, vysvětluje Eva Doležalová z Historického ústavu Akademie věd České republiky:

„Židé byli povinni platit každoročně speciální židovské daně. Královské komoře patřili Židé s celým svým majetkem, a pokud panovník chtěl, mohl na něj beztrestně sáhnout.“

Nevraživost mezi křesťany a židy částečně souvisela s domněnkou, že Židé můžou za morovou nákazu, která tehdy v Evropě zabila asi třetinu obyvatel. Situaci zhoršovala i propaganda, která Židy obviňovala z rituálních deliktů, jako například znesvěcování hostií.

„Přestože se tomu panovník a církev snažili bránit, a to je ten paradox, že církev a král říkali, že tato obvinění jsou vymyšlená, tak mezi lidem získala tato obvinění určitou popularitu.“

Třetím a asi nejzásadnějším důvodem byla obrovská zadluženost obyvatelstva u Židovských věřitelů:

„Židé půjčovali nejen panovníkovi a šlechtě, ale také měšťanům a řekněme i těm chudším lidem, a protože ten úrok byl opravdu vysoký, tak to pro ně často znamenalo osobní tragédii.“

Velké dluhy u Židů měli také lucemburští panovníci:

„Když se staví a nejsou na to dostatečné prostředky, tak samozřejmě se dělají dluhy a ty dluhy musí někdo splácet.“

K jednomu z velkých pogromů došlo v Norimberku. Karel IV. byl zvolen na trůn proti Ludvíku IV. Bavorovi a několik let trvalo, než se za něj postavila všechna města. Jedním z měst, o která musel bojovat, byl Norimberk.

Upalování Židů za pogromu. Schedelova kronika světa z roku 1493

Tamním měšťanům a radním byla tehdy už dlouho trnem v oku místní židovská komunita, která sídlila z dnešního pohledu v absolutním centru města. Odtud ji chtěli vytěsnit. Protože byli Židé majetek krále, museli jednat s jeho souhlasem:

„A v letech 1348 a 1349 se pak rozjela série jednání mezi norimberskou městskou radou a Karlem IV. o podmínkách, za kterých by Karel IV. byl ochotný tu Židovskou komunitu obětovat anebo vytěsnit. Došlo k tomu naprosto jednoduchým způsobem. Karel IV. vydal jakési privilegium pro Norimberk, ve kterém by zaručil beztrestnost, kdyby došlo k nějakým škodám na Židech a jejich majetku. Ale zase, je tu to ale. Nemůžeme říct, že by Karel IV. tento pogrom inicioval.“

Říká historička Eva Doležalová. Karel IV. se zkrátka i v případě útoků na Židy projevoval jako velmi pragmatický vládce.

Mají Židy rádi britští labouristé? A kdo byla poslední pražská německy píšící spisovatelka? Celý pořad Šalom alejchem si kdykoli poslechněte v našem audioarchivu.

Spustit audio