23. března  2014 v 19:15  rubrika: Zprávy

Jak vypadá tradiční židovský dům

Mezuza - Foto: Jana Šustová

MezuzaFoto: Jana Šustová

Příští měsíc Židé oslaví svátek Pesach tradiční sederovou večeří, připomínající východ z egyptského otroctví. Na počátku slavnosti klade její nejmladší účastník čtyři otázky, které začínají slovy: „Čím se tato noc liší od ostatních?“ Dnes si však v příspěvku izraelského rabína Daniela Mayera řekneme něco o jiné odlišnosti – totiž: Čím se odlišuje příbytek, v němž se dodržují židovské náboženské tradice, od domů či bytů jiných.

Každý z nás již navštívil mnoho svých příbuzných, přátel, známých či kolegů. Vstoupíme-li do něčí domácnosti, hned podle interiéru a vybavení poznáme, kdo v ní žije. Tak si například uvědomíme, že jsme na návštěvě u znalce umění, sběratele starožitností nebo že jsme vešli do příbytku milovníka knih či hudby.  

Jak ale vypadá tradiční židovský dům? Již při vchodu jej značí malé podlouhlé pouzdro připevněné v horní třetině pravé dveřní veřeje. Hebrejsky se tomuto pouzdru říká mezuza. Uvnitř, očím skryt, je stočen svitek pergamenu s ručně psaným hebrejským textem z biblické Páté knihy Mojžíšovy, konkrétně 4. až 9.veršem 6. kapitoly a 13. až 21 veršem 11. kapitoly.  

Pouzdro, které svitek kryje, bývá zhotoveno z různých materiálů, ale vždy nese tři hebrejská písmena Š,D,J, která dávají slovo „Šadaj“. Jeden z výkladů uvádí, že se jedná o zkratku slov „Šomer dlatot Jisrael“ neboli „Strážce dveří Izraele“, ale slovo Šadaj samo o sobě v hebrejštině označuje jedno z Božích jmen, překládané zpravidla jako Všemocný.  

Kromě vchodových dveří, musí být v tradičním židovském domě mezuzy připevněny na dveřích všech obytných místností. Jak vyplývá z 12. kapitoly Druhé knihy Mojžíšovy, první mezuzou v židovské historii byla vlastně znamení učiněná krví obětovaného beránka na nadpraží a oběma veřejemi domů těsně před východem Židů z Egypta. Když pak Hospodin procházel Egyptem a hubil všechny prvorozené v zemi vzpurného faraóna, domy synů Izraele se znameními na veřejích domů pominul, a ušetřil je tak zhouby.  

Dalším předmětem, který nechybí v tradiční židovské rodině, je chanukija čili osmiramenný svícen, na němž se zažíhají světla o svátku Chanuka. V mnoha židovských domácnostech můžeme vidět jeho varianty na způsob sedmiramenného chrámového svícnu, který je již od starověku symbolem židovského národa.  

V neposlední řadě by neměly v židovském domě chybět svaté knihy. Ne nadarmo se židovský národ nazývá národem knihy, neboť díky jemu svět poznal Bibli. K nábožensky vedené židovské domácnosti tak neodmyslitelně patří Tanach, křesťany nazývaný Starý zákon, a sidur – modlitební kniha pro všední dny a šabaty. V mnoha rodinách nechybějí ani machzory, což jsou modlitební knihy pro sváteční dny a další bohatá klasická židovská literatura.  

Židovský příbytek však netvoří police prohýbající se pod tíhou svatých knih, ani svícen či mezuza připevněná na veřejích. Je tvořen těmi, kteří v něm žijí, jejich oddaností víře. 

Autor:  Daniel Mayer

Nové články v rubrice

Mobilní verze | Podmínky užití | English
© 1997-2019 Český rozhlas