Švandovo divadlo uvádí inscenaci „Šoa“

13. únor 2011

Koncem loňského roku jsme v našem pořadu hovořili s ředitelem Švandova divadla v Praze Danielem Hrbkem o repertoáru s židovskou tematikou na této scéně. V inscenaci „Šoa“, kterou je možno ve Švandově divadle nadále shlédnout, hraje jednu ze dvou hlavních postav Miroslav Hruška. O jeho práci na této roli s ním hovořil náš spolupracovník Jan Jelínek.

Pane Hruško, Vy máte zvláštní roli, kterou jste patrně ještě nepotkal – to je monolog, že ano?

Ano, je to monolog, je to výpověď člověka, který prošel terezínským a hlavně osvětimským peklem.

Miroslav Hruška v inscenaci Šoa

Potkal jste se někdy s tím člověkem?

Ano, je to velice zajímavý člověk. Potkal jsem se s ním, vypadá jako sportovec.

On ještě žije?

Zuzana Onufráková v inscenaci Šoa

Ano, žije v Olomouci, má velice rozvětvenou rodinu, která ho miluje.

On Vám vyprávěl a Vy jste na základě toho vytvořil jeho postavu na jevišti – jaké to je dělat to podle žijícího člověka?

Ne, to vyprávění proběhlo jinak. On nedělá besedy pro školy, ale vyprávěl to panu režiséru Hrbkovi, který s tatínkem, jenž je předsedou Židovské obce v Olomouci, a ještě s paní dramaturgyní vytvořili scénář. A právě z těch útržků vyprávění, kterého je hrozně moc, udělali „divadelní hru“ – v uvozovkách, protože to jsou monology Miloše Dobrého a herečky Pravdové a inscenoval to ve Švandově divadle.

Jak se Vám hraje takhle zvláštní postava, kdy nemáte kontakt s dalšími herci a jste sám?

Je to moc těžké. Představte si, že člověk je tam sám a povídá obrovské spousty textů. Nic mu nepomůže, je jen se svou myšlenkou a se svým úkolem.

Ta myšlenka je ovšem strašlivá – přežít a vrátit se. Jak jste toto po Vašem uchopil?

Domnívám se, že jsem na to šel stejně jako pan Dobrý – že přežil. Bral to jako sportovní utkání, byl sportovec a musel vyhrát ten svůj zápas, ten svůj boj o život. A podařilo se mu to.

Zuzana Onufráková v inscenaci Šoa

Jak?

Díky tomu, že byl sportovec, že předvídal, že znal finty protivníka – těch Němců. Uměl to, přežil, byl silný.

Vy jste v tom představení v jakém jeho věku?

Tak vůbec nejde o věk, nezáleží na tom, jestli je ten člověk mladý nebo starý. Pan režisér si mě vybral, protože jsem asi odpovídal jako typ.

Miroslav Hruška v inscenaci Šoa

Čili podobou?

Možná podobnými rysy, podobným chováním nebo možná i trochu myšlením.

Co na to říkají diváci, když jim takto sdělujete dojmy člověka, který vyhrál boj s něčím tak krutým?

Velice mě to překvapilo, protože reakce diváků jsou velice příznivé. Jsme z toho překvapeni. A dokonce když jsme to hráli v Olomouci, kde byla celá rodina pana Miloše Dobrého, tak jsme měli trošku obavy, jak to přijmou. Ale přijali to velice dobře, byli jsme rádi.

Miroslav Hruška v inscenaci Šoa

Co říkali?

Děti říkaly, že jsem celý táta. No, já si myslím, že ne, i když nějaké rysy by se tam snad trošinku našly.

Jak to prožíváte, jaké emoce máte na jevišti?

To byl můj největší problém – nepodlehnout emocím, aby to nebyl nějaký ufňukánek, protože tam jsou tak silné chvíle, prožitky a vůbec uvědomění si toho všeho, co se stalo.

autor: Jan Jelínek
Spustit audio