26. února  2011 v 09:05  rubrika: Zprávy

Výstava ikon Martina Damiana v pražské Loretě

Vjezd do Jeruzaléma. Autor ikony: Martin Damian - Foto: Ikonopisecká dílna Martina Damiana

Vjezd do Jeruzaléma. Autor ikony: Martin DamianFoto: Ikonopisecká dílna Martina Damiana

Ikona je okno do jiného světa, dimenze, která nás přesahuje, jednoduše řečeno okno do nebe. Tak i takhle charakterizuje ikony jejich tvůrce Martin Damian. Prohlédnout si jeho práce a nahlédnout tak do nebe teď můžete v pražské Loretě. Právě tam začíná výstava Damianových prací.

Ikony máme spojené především s pravoslavnou církví. Ale vznikaly už v ranném křesťanství - tedy v době před rozdělením církve. Své místo v západní kultuře víry tedy rozhodně mají. Člen Řádu menších bratří kapucínů Martin Damian se ikonografií a malbou ikon zabývá už několik let. Než ztvárnil svou první ikonu, stálo ho to hodně přemáhání.  

"Říkal jsem si, ne, nebudu se do toho pouštět, protože jen vypiplám barvy, zkazím dřevo, ztratím spoustu času a nakonec se mi to třeba ani nepodaří. Po dlouhém přemlouvání svého nitra jsem se přece jen do práce pustil. A jakmile jsem tuhle první ikonu, která mimochodem vůbec nebyla zdařilá, dokončil, přemlouvali mě spolubratři, abych jim také ikony vytvořil."  

Ikony jsou okno do jiného světa, do jiné dimenze, říká Martin Damian. Právě zlato, které se při malování ikon používá, asociuje Boží krásu a velikost.  

"Já bych to přirovnal k ikonám v počítači - když si rozklikneme ikonu, dostaneme se do jiného souboru. To je vlastně podobné i s ikonami byzantskými, které jsou určeny k modlitbě."  

Práce na jedné ikoně trvá Martinu Damianovi zhruba měsíc. Dají velkou práci. Jsou plné symbolů a ani technika, která se už tisíciletí používá, není jednoduchá. Základem je dobře opracované a vyztužené dřevo, které se nesmí kroutit.  

"Potom se na něj přidává klíh, kterým se přilepí plátno. Na plátno se nanese takzvaný lefkaz, což je vlastně zase přírodní klíh smíchaný s plavenou křídou. Pak se to vyhladí a když je to vyhlazeno, už se může na dřevo dát nákres, abyste věděli, kam později nanést zlato a kam ne."  

Podle starobylé tradice se dále používají přírodní pigmenty, šlehaný bílek, žloutek a bílé víno nebo ocet. Na dřevo, pod obraz Ježíše, Panny Marie nebo světců, se vkládají i modlitby o požehnání pro ty, kdo budou mít ikonu doma.  

Nákres ikony se provádí tužkou nebo tuší - Foto: Ikonopisecká dílna Martina Damiana

Nákres ikony se provádí tužkou nebo tušíFoto: Ikonopisecká dílna Martina Damiana

"Když už mám to surové dřevo a vím, že budu dělat ikonu například ukřižovaného Krista, tak do toho dřeva už vpisuji modlitby, které pouhým okem nejsou vidět. Je na nich plátno, šeps, barvy a zlato, vidět by byly pouze pod rentgenem."  

Na výstavě v pražské Loretě najdete celkem 38 ikon Martina Damiana a dozvíte se i mnoho informací o jejich tvorbě, jejich historii i teologii. Navíc nahlédnete do míst, kam noha obyčejného smrtelníka nevkročí.  

"Výstavu najdete v Loretě v ambitech v prvním patře. Celé jedno křídlo patří výstavě a já jsem nesmírně vděčný bratřím kapucínům, že toto udělali, přestože se v těchto místech neprovádí a právě toto křídlo bývá uzavřené."  

Ikonu nemůžeme vlastnit, ikonu můžeme přijímat jako dar, součást našeho života, která nás přesahuje a v tomto našem pozemském putování dozajista přežije - říká autor ikon Martin Damian. 

 

Pozvánka na výstavu ikon Martina Damiana v pražské Loretě

Vložit na svůj web

Autor:  Naděžda Hávová  (nah)

Nové články v rubrice

Mobilní verze | Podmínky užití | English
© 1997-2019 Český rozhlas