Axman Emil (1887 - 1949)

Emil Axman - Foto:  Archiv rodiny

Emil AxmanFoto:  Archiv rodiny

Emil Axman se narodil v Ratajích u Kroměříže, ovšem pofesně spojil svůj život s Prahou. Hudbě se věnoval v různých profesích, posléze dal však přednost skladatelské dráze.

Kompozici studoval u Vítězslava Nováka, kontrapunkt u Otakara Ostrčila a teorii u Karla Steckera. Již během gymnazijních a univerzitních studií působil jako zpěvák v pěveckých spolcích (Moravan, Hlahol). Od r. 1913 až do své smrti pracoval jako hudební archivář a posléze vedoucí hudebního fondu Národního muzea (dnes České muzeum hudby) a hudbou se zabýval také jako muzikolog (disertace na téma Moravské opery ve století XVIII., 1912). Hudební vědu vystudoval na Univerzitě Karlově pod vedením Zdeňka Nejedlého a Otakara Hostinského, jenž ho také podpořil ve studiu lidových písní a tanců, které Axman sbíral a upravoval – byl vášnivým sběratelem především lidové hudební tvořivosti na rodném moravském Slovácku. 

Ve své tvorbě vycházel ze stylových prostředků pozdního romantismu (V. Novák). V několika komorních skladbách se však také snažil pracovat s podněty evropské moderny počátku 20. století (1920-1927 byl jednatelem Spolku pro moderní hudbu). Ve výsledku však odmítal progresivní styl atonální a atematické hudby. Svůj výraz nalezl především v příklonu k tradici české skladatelské školy a k moravské lidové hudbě, které se snažil obohacovat, rozvíjet a hledat tak nové hudební vyjadřování v oblasti hlavních zdrojů své inspirace.
Vlivy moravské lidové hudby nezapřou ani jeho orchestrální skladby pro menší orchestr, jak prozrazují již samotné názvy kompozic: Moravské tance, Morava zpívá, Věnec slováckých písní ad. Některé z nich byly také vícekrát zaznamenány pro vysílání Českého rozhlasu (Suita Z Beskyd, Suita V létě) a s úspěchem opakovaně zařazovány do dramaturgie vysílání. 

Z jeho skladeb byla jeho současníky nejvíce ceněna tvorba písňová (Duha, 1921, Noci, 1924, Žalmy, 1928, U plamene, 1930), sborová (Z vojny, 1916, Měsíčné noci, 1920, Hlas země, 1926, Noc, 1932) a kantátová (Moje matka, 1926, Balada o očích topičových, 1928, Ilonka Beniačová, 1930, Sobotecký hřbitov, 1934, Stabat mater, 1939). Při výběru textů čerpal z lidové poezie, duchovních textů a také tvorby českých básníků 19. a 20. století (Mácha, Čelakovský, Wolker ad.). Mimo pozornost stojí zcela jeho tvorba symfonická (6 symfonií) a komorní.
 

Axmanovo dílo dnes stojí v pozadí, přesto, že myšlenková idea jeho tvorby by i dnes mohla přispět k reflexi současného života a našemu uvažování o tom, co pro nás v dnešním světě znamenají pojmy domov, úcta k lidské práci, pěstování lokálních tradic a zároveň jejich prezentace mimo naše území. 

Tituly k pronájmu - viz Hudebniny k pronájmu (*.pdf) 

 

Mobilní verze | Podmínky užití | English
© 1997-2019 Český rozhlas