Alexej Fried

Alexej Fried byl všestranným hudebníkem, který tvořivým způsobem zasáhl do sféry vážné i populární hudby.

Po druhé světové válce založil zábavní orchestr v Brně a začal také studovat na místní konzervatoři klavír u Anny Skalické a skladbu u Theodora Schaeffera. V roce 1947 přešel na konzervatoř do Prahy, kde byl žákem Emila Hlobila. Studia na hudební fakultě AMU zahájil v roce 1948 a podařilo se mu je dokončit ve třídě Pavla Bořkovce v roce 1953.

Po svém příchodu do Prahy spolupracoval jako aranžér s jazzovými orchestry Karla Vlacha a Ladislava Habarta a několik orchestrů také sám vedl. Stál v čele Lidového souboru Pražské konzervatoře (1949–1950), vedl Orchestr Jaroslava Ježka (1950–1951), Velký estrádní soubor Právnické fakulty UK (1951–1953) a Velký taneční orchestr v Československém rozhlase (1953–1955).

Výrazně se uplatnil také jako organizátor. Působil jako tvůrčí tajemník SČS (1961–1963), jako umělecký ředitel Mezinárodního jazzového festivalu v Praze (1954–1968) a ve stejné funkci byl činný i v Armádním uměleckém souboru (1964–1967).

Jako skladatel (od roku 1955 ve svobodném povolání) bývá zařazován k tzv. třetímu proudu, tedy ke snahám o syntézu jazzu a vážné hudby. Orientuje se převážně na instrumentální díla pro obsazení symfonického orchestru, např. Trojkoncert pro flétnu, klarinet lesní roh a orchestr (1971), Koncert pro orchestr (1974); jazzového orchestru, např. Akt pro flétnu a big band (1968), Salut pro sopránový saxofon (flétnu) a big band (1987) nebo variabilních komorních souborů, např. Sonatina drammatica pro housle a klavír (1975).

Tituly k pronájmu - viz Kompletní katalog skladeb