10 let Hudebního vydavatelství a nakladatelství ČRo
19. října 2011 se v atriu nové budovy Českého rozhlasu konala oslava k 10. výročí založení Vydavatelství a nakladatelství ČRo. Vydavatelství využilo této významné příležitosti k uspořádání setkání jeho pracovníků s autory, interprety a dědici skladatelů, jejichž díla byla během první dekády zahrnuta mezi početných 250 titulů vydávaných dnes již ve čtyřech edičních řadách.
Pokud bychom měli zrekapitulovat důvody, které vedly k založení hudebního vydavatelství, je třeba připomenout archivní fondy a sbírky, jež patří k tomu nejcennějšímu, čím Český rozhlas disponuje. Fond hudebnin (dříve Ústřední notový archiv), který vyráběl a nakupoval centrálně nejen pro pražské studio, ale i pro regionální studia v Brně, Ostravě, Plzni, Bratislavě a Košicích, do tohoto „rodinného stříbra“ jistě patří.
Sbírka hudebnin se tvořila v přímé souvislosti s potřebami hudebního vysílání od vzniku orchestru Radiojournalu a počátků hudebního vysílání v roce 1926 a obsahuje dnes přes 120 tisíc titulů všech žánrů v rozpětí od 17. století až po soudobé skladby.
Rozhlas po celou dobu své existence také zadával skladatelům zakázky pro rozhlasové premiéry, proto dnes najdeme ve sbírce řadu zajímavých rukopisů, mj. autory jako B. Martinů, J. Suk, J. B. Foerster, E. Schulhoff, V. Trojan, K. B. Jirák, O. Nedbal, M. Kabeláč, J. Křička, a samozřejmě i z jiných žánrů, tedy rukopisy jazzových a tanečních skladeb psaných pro Big Band Radio Praha nebo TOČR, případně i českých populárních písní, které se točily ve studiích Československého rozhlasu, např. Píseň pro Kristinku, Vánoce, Vánoce přicházejí a mnoho dalších evergreenů. Tyto rukopisy jsou dnes majetkem Českého rozhlasu.
Významné změny v oblasti majetkových práv nakladatelů po roce 1989 měly vliv na chování všech zúčastněných subjektů a Český rozhlas nebyl výjimkou. Po privatizaci obou českých nakladatelství, Supraphonu a Pantonu, se nově objevily nároky na tzv. nakladatelské kompenzace za vysílání (v podstatě reprízné). Tento způsob byl zaveden v 70. letech některými členy EBU na podporu nakladatelů, ale postupem času přerostl do značné finanční a administrativní zátěže pro veřejnoprávní média.
Snaha o ochranu vlastních práv a zpřístupnění hudebních děl veřejnosti, která rozhlas v minulosti vyrobil a použil při výrobě vlastních nahrávek, měla za následek vznik Hudebního vydavatelství a nakladatelství v roce 2001.
