Česká mše vánoční / komorní verze - J. J. Ryba (ed. V. Spurný)

I přes represe a nucené omezení církevního života v době komunistické totality se stala symbolem českých Vánoc – nejen v kostelích, ale i na koncertních pódiích a na zvukových nosičích. Ryba sám si výjimečnosti své vánoční mše zřejmě vůbec nebyl vědom. Až na údaj v soupisu vlastních skladeb komponovaných v letech 1782 až 1789 – „sedm pastorálních mší, z nich jedna česká“ – se ve svých denících o skladbě nezmiňuje. Nevíme tedy nic ani o jejím vzniku, ani o jejím provedení.

Mše je rozdělena do částí, které se svými názvy přimykají k tradičnímu označení mešního
ordinária. Text ordinária však není (až na nepodstatné výjimky) citován a autor zřejmě předpokládal jeho užití mimo vlastní kompozici. Odtud názvy Ad Kyrie, Ad Gloria atd. Textovým podkladem Rybovy skladby jsou namísto tradičního liturgického textu spíše výjevy z jesličkových her a hudební stránka vědomě navazuje na výrazový charakter českých pastorel. Ryba jako zkušený skladatel neváhá použít téměř operních prostředků – árie, arióza, ansámbly a sbory míjejí v pestrém sledu, pastorální intonace lidové hudby střídají mozartovské názvuky i závany nadcházejícího romantismu. Není divu, že mše byla ihned po svém vzniku opisována a šířila se po českých kůrech – a v průběhu doby docházelo ke změnám v textu, instrumentaci, melodii, harmonii i v původním rozdělení sólistů a sboru.

Základem komorní úpravy je vydání partitury v Českém rozhlase z roku 2014. Tato publikace vychází z nejstaršího zachovaného opisu, jenž Českou mši vánoční uchovává v podobě dle našeho názoru nejčistší a nejpůsobivější. Nejzávažnější změnou oproti originálu je transpozice částí Ad Kyrie, Ad Gloria, Ad Credo, Ad Offertorium, Ad Sanctus a Ad Benedictus o celý tón níž, aby byla mše dostupná k provedení i amatérským tělesům. Vzali jsme přitom v úvahu nejen historický posun ladění a výšky komorního a, ale i fakt, že tyto transpozice nalezneme již v některých opisech.

Komorní úprava vychází se záměrem učinit toto dílo dostupné i malým nebo venkovským kůrům, které nedisponují poměrně rozsáhlým aparátem, který vyžaduje verze orchestrální. Při jejím vypracování jsem se řídil zejména instrumentální složkou českých pastorel venkovských autorů – podobné obsazení najdeme u pastorálních skladeb Jana Michaličky, Jiřího Ignáce Linka, Martina Broulíka, Jana Kypty, Antonína Laubeho a dokonce i Jakuba Jana Ryby samotného.

Cílem bylo zachovat hudební substanci Rybovy mše, aniž by se příliš měnilo vedení hlasů a nástrojová stylizace. Oproti originálu jsou tak některé úseky přeneseny do jiného nástroje nebo jiné oktávy nebo jsou svěřeny varhanám. Varhanní part by měl být hratelný i na menší typ nástroje s omezenou dispozicí rejstříků. Kontrabas zesiluje basovou linku mše a může být vynechán, stejně tak lesní rohy, které ovšem skladbě dodávají tu pravou vánoční atmosféru. Housle mohou být obsazeny jedním nebo více hráči, nicméně řada rukopisů českých pastorel svědčí o tom, že sólové obsazení dvou houslí za současného použití flétny a lesních rohů nebylo ničím neobvyklým.

Vokální složka mše zůstala touto úpravou nedotčena, vzhledem ke komornímu obsazení ansámblu ji však lze zredukovat na malý sbor nebo jen sólový vokální kvartet.

Další tituly Jakuba Jana Ryby vydané Vyadavatelstvím a nakladatelstvím Českého rozhlasu:
Česká mše vánoční (partitura)
Česká mše vánoční (party)
Česká mše vánoční / klavírní výtah
Stabat mater