Napříč Sibiří se škodovkou: u nejhlubšího jezera světa
Další stovky kilometrů má za sebou expedice Scout Experience 2007, která se 4. srpna vydala 10 vozy Škoda Octavia Scout z Moskvy na takřka 10 000 kilometrů dlouhou cestu podél Transsibiřské magistrály do Vladivostoku. Včera došlo ke střídání stráží, můžeme říct, protože na svoji cestu se vydal také redaktor Motožurnálu Petr Jansa. A tak se dnes v jeho cestopise podíváme právě na tento krásný kout přírody.
Takto šumí jedna z 336 řek a říček, které naplňují nejstarší jezero na zemi - jeho stáří se odhaduje na 35 až 30 milionů let. Je obklopeno horskými hřbety vysokými až 2000 metrů nad jeho hladinou, Bajkal měří na délku 636 km a na šířku 27 až 80 km. Průměrná hloubka je 730 m, ale maximální hloubky dosahuje nejhlubší jezero na světě ve své střední části, kde byste se ke dnu dostali až po 1637 metrech.
V Bajkalu je soustředěna pětina světových zásob povrchové sladké vody, ale nejen to. Voda má vynikající chuť a je také voňavá a nádherně průzračná - vždyť je vidět až do 40metrové hloubky. Přál bych vám, abyste to mohli vidět na vlastní oči. Ovšem doporučoval bych se sem vydat spíš s nějakou cestovní kanceláří než s Wehrmachtem. Ano, jen několik desítek kilometrů odtud se nacházejí proslulé gulagy a o dalších 20 kilometrů dál leží vesnice, kde se údajně narodil "čingischán".
Ale opusťme jezero, protože i tady žijí lidé. No, žijí. Ani nevím, nabyl jsem dojmu, že spíš přežívají a spoléhají na turisty. Mohl to být možná jen můj dojem za těch pár hodin když jsem kráčel vesnicí Balkajskaja, neb jinde se živí především lovem ryb. V Bajkalskoj ale už v podvečerních hodinách potkáte především opilce, a to bez výjimky věku nebo pohlaví. Výraz překvapení je pak lepší před ledva odrostlým puberťákem skrýt, tedy nestojíte-li o zbytečný konflikt s někým, kdo si myslí, že je dospělý.
Čím dál na východ tím výraznější posun v čase, ale ne kvůli časovým pásmům. Hotel Bajkal nás pomalu připravil na to, co nás asi dál čeká. Zjednodušeně: amatérsky zmodernizovaný socialistický zázrak vybudovaný Brigádou socialistické práce. Prostě normální, trochu vylepšený panelák 70. let. A večer jsem si příjemně popovídal s majitelem místního klubu, vytvořeného nedaleko jezera v přírodě. Nečekejte ale nic luxusního, pár lavic pod stanem, hudba, blikající světla a samozřejmě nějaké to pití. Po našem příchodu to vypadalo, jako kdyby po vesnici někdo tichou poštou roznesl, že přijel zájezd bohatýrů. Ze všech stran se trousila místní děvčata, až nezbylo než utéct...
Ale celé to k něčemu bylo. Zjistil jsem totiž, že jsem svoji ruštinu až tak nezapomněl, a kdo ví, třeba se mi bude hodit. Nezapomeňte, kde jsou v současné době nejperspektivnější trhy. Že bych přidal čínštinu?
