Novinka Clarinet Factory se nebojí agresivnějších tónů

Nevšední klarinetové kvarteto tentokrát klade větší důraz na instrumentální skladby a stejně jako na minulé nahrávce rozvíjí spolupráci s Milanem Cimfem, který ke čtyřem klarinetům přidává další barvy a zvuky – bicí, samply a elektroniku. Vedle Milana Cimfeho se jako host na albu Towers objeví Beata Hlavenková, se kterou Clarinet Factory spolupracovali už před patnácti lety v rámci projektu Eternal Seekers.

Je to tedy výlet od přímočarého zvuku až do nicoty.

„Myslím, že budu mluvit za nás všechny, když řeknu, že nás baví Beatin hudební svět, který je takový snový. Má úžasný rukopis. Vždy, když slyším její hudbu třeba ve filmu, okamžitě poznám, že je to ona,“ vysvětluje Luděk Boura, proč si soubor pozval ke spolupráci právě Hlavenkovou. A dodává: „Když přišla na jeden den za námi do studia a začala tam naše skladby dotvářet podle toho, co ji zrovna napadlo, jenom jsme zírali, jaká nádhera tam vzniká.“

Vinylová verze alba Towers vychází jako dvojalbum s hudbou na třech stranách desek. „Na čtvrté straně je ticho. Líbilo se nám to i z toho důvodu, že tři strany symbolizují třicet let skupiny. První strana je velmi úderná, i hudebně je hodně přímočará. Druhá se trochu noří pod povrch, vznikají tak takové hudební koláže. Už to nejsou písničky, ty jsou pouze na první straně. No a třetí strana, to už je výlet do úplně jiných sfér, který si rádi poslechnou fajnšmekři milující meditační hudbu. Tam už se objevují i velmi dlouhé plochy, kde se téměř jakoby nic neděje, atmosféra se velmi zklidní. No a pak přijde čtvrtá strana, na které není nic. Je to tedy výlet od přímočarého zvuku až do nicoty,“ popisuje Boura měnící se nálady nového alba.

Clarinet Factory|foto:Katarína Orešanská

Klarinet plný bezbřehých možností

V souvislosti s třiceti lety kapely padne otázka, jak se za ty roky proměňuje pohled hráčů na zvuk klarinetů. „Myslím, že pořád vycházíme z klasického zvuku nástroje, ale v poslední době jsme trochu odvážnější. Nebojíme se agresivnějších tónů,“ líčí Boura s tím, že klarinet má podle něj neuvěřitelné zvukové možnosti. Nástroje jako flétny, hoboje nebo fagoty mají podle něj ve srovnání s klarinety velmi omezenou škálu zvuků. „Pokud má tedy klarinet nějaké limity, jsou hodně daleko,“ pochvaluje si člen Clarinet Factory.

V rozhovoru je řeč i o tom, na jakých místech konkrétně Luděk Boura rád vystupuje. Zmiňuje především různé alternativní festivaly, v jejich rámci se hraje například v klášteře nebo i na nějakém zajímavém místě venku: „Toto mě oslovuje nejvíc. Ale na druhou stranu, když jste na velkém festivalu a hrajete pro hodně lidí, má to také něco do sebe.“

Když má klarinetista promluvit o videoklipech kapely, upřesňuje, že pro Clarinet Factory je spíše než klasické klipy příznačnější práce s grafickým designem písní. Ten má na starosti dlouholetý spolupracovník kapely Jindřich Trapl, který s Clarinet Factory jezdí i na vybrané koncerty a při nich písně svou grafikou dotváří.