O objevu Uranu čili o tom, jak William Herschel prorazil závory nebes
13. března 1781 se Sluneční soustava rozrostla o další planetu. Objevil ji rodák z německého Hannoveru, v jehož žilách po předcích kolovala i trocha moravské krve.
Dnes víme, že ve Sluneční soustavě je osm planet. Když nepočítáme Zemi, pět z nich znali lidé odedávna. Patří vesměs mezi nejnápadnější objekty na obloze, je tedy možné je vidět pouhým okem, a tak dávní učenci mohli Merkur, Venuši, Mars, Jupiter a Saturn vyhodnotit jako planety. Mnohem horší to bylo s Uranem. Okem ho lze pozorovat jen za příznivých podmínek, a ještě s obtížemi, protože patří mezi méně jasné útvary. Pokud si ho astronomové v minulosti všimli, považovali ho za hvězdu.
„Hvězda“ na útěku z Býka
Už ve druhém století před Kristem ho do svého slavného katalogu hvězd zařadil i nejvýznamnější antický astronom Hipparchos. I po vynálezu dalekohledu byl Uran dál považován za hvězdu. V roce 1690 jej anglický astronom John Flamsteed zařadil jako hvězdu do souhvězdí Býka a pojmenoval ho 34Tauri. K podobnému závěru ohledně Uranu dospěl v polovině 18. století Němec Tobias Mayer nebo jeho francouzský kolega Pierre Lemonnier.
Změnu přinesla až noc 13. března 1781, kdy si Friedrich Wilhelm Herschel na svou zahradu v anglickém Bathu vynesl vlastnoručně sestrojený šestipalcový dalekohled. Chtěl jím hledat dvojhvězdy, ale mezi souhvězdími Býka a Blíženců spatřil těleso, které na základě dalších pozorování určil nejprve jako kometu, protože měnilo svou polohu vůči hvězdám. Zároveň ale vyslovil i hypotézu, že by se mohlo jednat o planetu. Svůj objev představil královské vědecké společnosti a ta o něm informovala ve svém časopise.
Jak se Jiřího hvězda stala Uranem
Herschelovi kolegové začali nové těleso podrobně zkoumat. Finsko-švédský astronom Anders Johan Lexell jako první vypočítal oběžnou druhu Herschelova objektu kolem Slunce. Zjistil, že je téměř kruhová. Ke stejnému závěru dospěl i benediktýn Placidus Fixlmillner z observatoře v Kremsmünsteru. Německý astronom Johan Elert Bode tato zjištění uzavřel konstatováním, že jde o planetu, která prý působivě doplňuje Keplerovu „harmonii oblohy.“ Zmiňovaný astronom Lexell a Pierre-Simon Laplace pak vypočetli, že nová planeta se pohybuje v 19krát větší vzdálenosti od Slunce než Země.
V roce 1783 závěry svých kolegů přijal i původní objevitel Wilhelm Herschel. Zbylo jen nově objevenou planetu pojmenovat. Herschel navrhnul, aby se jmenovala po britském panovníkovi Jiřím III. Georgium Sidus – Jiřího hvězda. Ovšem mezinárodní astronomická obec to zamítla a zůstala u zavedeného pojmenovávání planet podle antických bohů. Pročež byl Uran pojmenován Uran.
Potomek z rodu Jelínků a královský hvězdář
Herschelův návrh pojmenovat planetu po panovníkovi asi nebyl projevem servility, jako spíše vděku. Friedrich Wilhelm Herschel byl totiž v Anglii cizinec, narodil se v roce 1738 v německém Hannoveru. Není jistě bez zajímavosti, že jeho dědeček se jmenoval Jelínek a žil v Heršpicích u Slavkova. Odtud se v 17. století kvůli své protestantské víře odstěhoval do Saska, kde si změnil jméno na Herschel.
Jak to u přistěhovalců bývá, celá rodina byla velmi úspěšná. Wilhelm se už od dětství věnoval hudbě. Hrál v hannoverské posádkové hudbě a po sedmileté válce, ve které bylo hannoverské království spojencem Anglie, se v ostrovním království usadil. Velice dobře se zde živil hudbou: komponoval, učil hru na hudební nástroje a řídil sbor v Bathu. Vedle toho se zabýval astronomií a sestavováním dalekohledů.
Po objevu Uranu byl kromě dalších poct jmenován královským hvězdářem a dál stavěl výborné dalekohledy. Objevil s nimi Uranovy měsíce Titania a Oberon, Saturnovy souputníky Enceladus a Mimas a stovky dalších objektů. V roce 1793 se Friedrich Wilhelm Herschel za své zásluhy stal poddaným anglického krále a přijal anglické jméno William Herschel. Zemřel v roce 1822. Na jeho náhrobku stojí psáno „coelorum perrupit claustra“ – prorazil závory nebes.
Související
-
Kde se vzala voda ve stratosféře Jupitera
Astronomové opět ocenili, jak jsou pro ně cenné výsledky pozorování z družic, tentokrát z vesmírné observatoře Herschel.
-
Planeta Neptun, Galileo Galilei, archeologové a etruské vápencové lomy
Neptun v Galileově dalekohledu: astronom Pavel Najser – Etruské vápencové lomy: archeolog Martin Trefný (repríza) – Napínavé bádání: Frisland, tajemné dvojče Islandu
-
Jak vrátit vodu do vyschlé krajiny a měsíc Miranda, podivný společník planety Uranu
Iniciativa LAND4FLOOD a návrat vody do krajiny: předsedkyně iniciativy Lenka Slavíková – Rozbitá, slepená Miranda: astronom Jakub Rozehnal – Procházka červnovou oblohou
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.