O sofistech aneb Politika je řemeslo

V současné době existují firmy, které z nepolitika vyčarují státníka, udělají mu program i volební kampaň na klíč, a ještě ji vyhrají. Potřebují k tomu znát data, vyznat se v sociologii, psychologii, samozřejmě politologii, musí být hodně dobří v technikách reklamy, zkrátka musí ovládat politický marketing. A ty nejlepší firmy, s výsledky takřka zaručenými, také spolknou adekvátní množství peněz. Bývá to považováno za symptom moderní doby, ale opak je pravdou.

Antické Athény|foto:Licence Public domain CC0, Fotobanka Pixabay

Politický marketing, politika dělaná na klíč, populismus…To vše je tu s námi už přes dva tisíce let. Typicky má smysl tyhle aktivity provádět v demokracii, protože v diktaturách nějak z podstaty věci na volbách nesejde. A právě o ty volby jde: jak ovlivnit občany ve váš prospěch. A tak je nasnadě, že tyhle fígle se zrodily ve stejný čas, kdy se v Evropě objevila demokracie.

Demokracie, aristokracie a ti druzí

Detail antického sloupu|foto:Pixabay, Licence Pixabay

První demokratická ústava je tradičně připisována městskému státu Athény. Kolem roku 509 př.n.l. ji vytvořil Kleisthenes a smyslem bylo rozšířit politický vliv mezi širší vrstvy. Politiku tak mohla spoluurčovat i střední vrstva, nejen úzká elita aristokratů. Nutno ovšem podotknout, že aristokracie i nadále obsazovala ty nejdůležitější posty, jen musela brát v potaz mínění spoluobčanů. A tak si je páni politici museli naklonit na svoji stranu, vždy pěkně před volbami. V praxi to musel být neustálý politický boj, protože ty volby se tam do různých funkcí pořádaly rok co rok.

Právě tehdy se na scéně objevili první mistři politického marketingu. Říkalo se jim sofisté. Tohle slovo původně označovalo všechny vzdělance, časem se zúžilo na experty, kteří učili, jak obstát v politice. Ovšemže si za to nechali náležitě zaplatit. A co že to učili konkrétně? Jak myslet, jak mluvit, jak přesvědčovat. Celé to zastřešovali cynickým, avšak nadčasovým tvrzením, že neexistuje objektivní pravda či univerzální dobro. Takže šlo výhradně o metodu, jak získat politickou moc – bez ohledu na to, jak s ní hodláte naložit. Nejbrutálněji to shrnul jistý Trasymachos: „Spravedlivé není nic jiného než to, co je prospěšné pro silnějšího.“ Trochu filosofičtěji, ale stále velmi pragmaticky mu přizvukoval Protagoras z Abdéry: „Člověk je mírou všech věcí, jsoucích, že jsou, a nejsoucích, že nejsou.“

Athénský Parthenon|foto:Pixabay, Licence Pixabay

U všech rohatých

Šlo tedy o to, aby kandidát usilující o nějakou funkci pouze dokázal vytvořit zdání, že něčemu rozumí a že mu jde o něco jiného, než o vlastní prospěch. Už tehdy existovaly předvolební debaty, a v nich rozhodovala eristika: agresivní opanování diskuse bez ohledu na pravdu. Hlavně že člověk odešel z debaty jako vítěz.  Rozhodně tomu napomáhala sofismata. A cože sofismata jsou? Je to rádoby logické tvrzení, které zašmodrchá formulace tak, že je z toho posluchač per plex a tak jen uvěří, že to má hlavu a patu. Sofisma je zkrátka blábol tvářící se jako racionální pravda. Dodejme jen, že sofisma znamenalo v iónské řečtině „rohatý“. Upomínkou toho budiž stav, kdy si při sledování politických diskusí říkáte „aby se v tom čert vyznal.“ Anebo dokonce „aby ho čert vzal.“