O svátku Chanuka
Včera večer skončil letošní svátek světel - Chanuka. Začal 25. dne hebrejského měsíce kislev, který letos podle židovského kalendáře připadl na pátek 11. prosince večer, a trval osm dní. O svátku Chanuka, ale i o jedné písni, která k němu nerozlučně patří, si budeme vyprávět v našem prvním příspěvku.
Jako všechny židovské svátky má i chanuka, hebrejsky "znovuzasvěcení", dávné historické kořeny. Upomíná na židovské povstání proti řecko-syrským okupantům, kteří pod vedením Antiocha Epifana znesvětili ve 2. století před občanským letopočtem jeruzalémský chrám. Události oněch dob podrobně popisují dvě knihy Makabejských, řazené k biblickým apokryfním spisům. Byl to totiž právě kněžský rod Makabejských, který se postavil do čela úspěšného boje proti cizímu tyranovi. Podle Talmudu vítězní Židé vyčistili chrám od pohanských model a připravili vše potřebné k jeho znovuzasvěcení - chanuce. Jen oleje pro věčné chrámové světlo se nedostávalo. Bylo ho dost právě na jeden jediný den - a příprava nového oleje trvala celých osm dalších dní. Přesto Židé věčné světlo v chrámu zapálili a oheň pak zázračně hořel, dokud nezískali čerstvý olej.
Na paměť oné události se v židovských domech a domácnostech zapaluje po osm dní zvláštní osmiramenný svícen zvaný chanukija. Každý den o jedno světlo víc, až osmý den září chanukija nejjasněji. A v jejím světle se jedí zvláštní pokrmy a zpívají se krásné chanukové písně.
Píseň, jež právě zazněla, se už po staletí zpívá před zapáleným chanukovým svícnem. Hebrejsky se podle svých úvodních slov jmenuje "Maoz cur" - tedy "Mocná skálo". V symbolickém jazyce je takto nazýván Hospodin a jemu je také celý hymnus zasvěcen. Autora textu s jistotou neznáme. Ví se jen, že se jmenoval Mordechaj, protože pět souhlásek jeho jména - EM, ER, DÉ, CHÁ, EJ - uvádí jednotlivé sloky. Vzniká tak akrostych, do něhož autor zahalil své jméno.
Někteří historici se domnívají, že tímto Mordechajem byl Mordechaj ben Jicchak, který žil v 13. století a ve své době patřil k významným tvůrcům náboženské poezie. Co se týče melodie, má se za to, že původně šlo o adaptaci staré německé lidové písně, oblíbené mezi tamními Židy v polovině 15. století. Melodii, jak ji známe dnes, však vytvořil až Gustav Gottheil v 19. století, jeden z aktivistů sionistického hnutí v Americe.
Pět slok písně "Maoz cur" připomíná po úvodní chvále Hospodina čtyři historická údobí, v nichž byla ohrožena sama existence židovského národa. Nejprve byli Židé zotročeni v Egyptě. Tehdy, jak se v písni zpívá, jim "trýzeň prostoupila duše a zármutek strávil jejich sílu". Poté však Hospodin svou "velkou rukou vyvedl svůj lid a faraón i se svým vojskem klesl do hlubin moře jako kámen".
Píseň poté připomíná zničení prvního jeruzalémského chrámu a vyhnanství Židů do Babylónie v 6. století před občanským letopočtem. O této době básník praví, že Židé "pili otrávené víno", ale po 70 letech se vrátili do své vlasti.
Píseň dále vzpomíná na dobu perské nadvlády ve 4. století před občanským letopočtem. Haman, zlovolný rádce krále Achašvera, tehdy lstí získal panovníkův souhlas, aby všichni Židé v říši byli vyvražděni. Avšak Hospodin zhatil plány nepřátel. Jak se zpívá, Haman "padl do vlastní léčky a jeho pýcha byla zkrocena".
Konečně v páté sloce je stručně připomenut smysl svátku chanuka. "Řekové se proti mně srotili," zpívá se, "tehdy, v době Hasmonejců. Pronikli hradbami mých věží a znesvětili posvátné oleje. Avšak ze zbylých džbánků s olejem povstal zázrak pro lilie Hospodina. Synové moudrosti určili, aby se po osm dní zpívalo a jásalo".
