O zavlečených druzích

Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy plzák španělský

Rád bych posluchače pozdravil oblíbeným českým pozdravem mladé generace čus, případně čus bus. Čus je vlastně dalo by se říct invazní, nepůvodní pozdrav, to vysvětlím později. Pochází z německého tchüss, což znamená na shledanou.

Je mně nejasné, jak mohla vzniknout významová přesmyčka mezi německým pozdravem pro loučení tchüss a převzatým českým čus, což je pozdrav při setkání i při loučení. To trochu infantilní pa pa, kterým se dneska loučí kdekdo, není také úplně jasné. Je to přepsaná řeč batolete, které pa pa relativně snadno vysloví a ještě k tomu zamává ručičkou z kočárku?

A jsou tu i další pozdravové inspirace z jiných jazyků: třeba mailové oslovení bývá staré české „dobrý den“, ale na konci píšeme „hezký den“ nebo dokonce „mějte hezký den“, což je otrocké převzetí anglického „have a nice day“. Také jeden pozdravový invazní druh. Nicméně chápu, že anglismy jsou v našem jazykovém prostředí logické, protože angličtina je jazyk oblíbený a mocný.

Přebírání slov fungujících v jiném jazykovém systému mně připadá jako zavlékání cizích biologických druhů. Třeba takového plže zvaného plzák španělský, který se k nám před několika lety dostal spolu s importem zeleniny odněkud z Pyrenejského poloostrova a ničil kulturní plodiny na našich zahradách. Ničil a žral, pak byl ničen, solen a pařen. Začali jsme vysazovat rostliny, které mu nechutnaly a zvýšili tak biologickou diverzitu. Nakonec toho nebohého španělského plže konzumovali ptáci, krtci, ježci, ještěrky a střevlíci. Zkrátka každý se na něm vyřádil. Plzák nakonec ustoupil. Možná by díky různorodosti rostlinných druhů ustoupil i bez solení a paření.

A tak nám dnes zůstává jako nepřítel českých zahrad zas ten krotký český plž odborně zvaný slimák největší. Sice vykusuje listy rostlin, ale je takový přátelštější než ten přivandrovalý plzák. Trochu jsme přírodě pomohli, trochu si příroda pomohla sama a zavlečený plž má u nás na kahánku. Ostatně vždycky jsem věřil, že se řád přírody nakonec vždycky nějak prosadí, i když to trvá. A myslím, že nakonec si příroda poradí i s protivným bolševníkem velkolepým nebo s přemnoženými mouchami.

Jenže co je všechno invazní druh? Ti, co tvrdí, že současné lidstvo páchá na přírodě nenapravitelné škody a spěje tím k zániku, obvykle říkají, že invazní druhy jsou stále horší a agresivnější. Vyzývají k nesmiřitelnému boji. Dokonce sem – mezi ty invazní druhy - podle nich patří i kamzík horský. Ta krásná horská koza. Ale je kamzík opravdu invazní druh? Jiní odborníci považují kamzíka za nadmíru cenné zvíře, které přispívá k rovnováze tatranského ekosystému. Myslím si, že člověk zvaný homo sapiens je také součástí ekosystému. Možná také invaduje a ničí, ale zároveň vytváří hodnoty a dokonce se snaží i pomáhat.

Je to trochu jako s tím pozdravem čus. Někdo by ho rád vypudil jako nepůvodní druh, jako plzáka španělského. Pak by ale bylo třeba zvýšit normativní činnost jazykovědných institucí a dohled ve školách. Možná ale bude stačit, že se budeme víc učit česky, myslím tím pídit se po slovní zásobě a významu slov. Že se budeme víc učit taky německy, takže lehce zvládneme význam slova tschüss.

Bohatství jazyka je trochu jako zahrádka, na které žije víc biologických druhů, odolných proti plzákům. A možná zahrádka s více druhy je něco na způsob dnešní multikulturní společnosti, kde je jistě tu a tam něco zavlečeno, ale v zásadě bych si myslel, že druhově bohatá společnost bude odolnější vůči různým mrazům a válkám. Je to něco podobného, jako když někteří skalní ekologové navrhují plošně zničit invazní euroasijský rákos obecný, ale jiní ho chtějí vzít na milost a využít jeho ekosystémových služeb, protože v tomhle druhu rákosu žije překvapivě víc druhů opeřenců.

Větší biologická diverzita je jako větší diverzita slov, která používáme. A zavlečené druhy někdy docela dobře poslouží svému novému prostředí. Ale to bych už zacházel moc daleko, takže raději – tschüß.