O znamení

Se znameními je potíž. Tak třeba svatý Lynas se údajně za jednoho slunečného jitra procházel a zvolal: „Kde jsi Hospodine?“ „Tady! Tady!“, odpověděl Hospodin. (Ale mohla to být i kukačka.) „Stvořil jsi nádherný svět,“ konstatoval Lynas a s rozkoší vdechl svěží vzduch. „To vím, to víím“, odpověděl Hospodin. (Ale stejně dobře to mohla být i pěnkava.) „Neoslovíš mě přímo? Nebeským hlasem nebo tak něco?“ „ Ne-é,“ zahvízdal Stvořitel. (Ale třeba jen kdesi zamečela koza.)

O jednom znamení mluvil i Ježíš. Shromáždily se kolem něho zástupy a on je přivítal konstatováním: „Toto pokolení je pokolení zlé.“ „Co jsme provedli?“, mohlo by se pokolení zeptat. V čem je zlé? Asi nedodržuje desatero Božích přikázání nebo je dodržuje vlažně. Nebo se špatně učí, myslí jen na zábavu. I kdepak. Nic z toho. Ježíš totiž řekne: „Hledá znamení“. Co je špatného a zlého na hledání nějakého znamení? Myšleno jistě náboženského znamení, velkého projevu Boží existence, důkazu, že je třeba s Bohem počítat, něco co by se nedalo oddiskutovat, co by nemohl nikdo zpochybnit. Na tom nemůže být nic špatného, když navíc Ježíš v té samé kapitole Lukášova evangelia vyzývá: „Hledejte...“. „Proste, a bude vám dáno; hledejte, a naleznete; tlučte, a bude vám otevřeno.“

A zde je zřejmě třeba hledat příčinu Ježíšovy výtky. Toto pokolení je zlé, protože prosí a nepřijímá to, co je mu dáno, hledá a myslí si, že nenalézá, tluče a tluče a dveře jsou dávno otevřeny. Interpretace Ježíšovy výtky by mohla proto být v tom, že Ježíš vidí zlo v profesionálním konstantním hledačství, které vlastně ani nechce nalézt. Póza hledače, který hledá a ptá se pokrytecky. Tak jak se ptalo to nejzchytralejší zvíře na zemi, jak ho popisují biblické texty,- had. Jen se zeptal: „Jakže, Bůh vám zakázal jíst ze všech stromů v zahradě?“ „No co, nemohu se na nic zeptat?“, mohl by se bránit. Ale samozřejmě, ale ptáš se, abys nalezl správnou odpověď, aby ses přiblížil k pravdě nebo abys zmátl, pokřivil a svedl? Abys nemusel nalézt? Kolik na světě běhá celoživotních hledačů, tazatelů a experimentátorů, co se zabydleli na první pohled v sympatické roli zodpovědných badatelů smyslu života. Proto Ježíš všem, co za ním přicházejí třeba i z velké dálky, říká, žádné jiné znamení vám nebude dáno, než jaké už vám dáno bylo. Znamení Jonášovo.

Co to je za znamení? Jonáš byl prorok z doby krále Jarobeáma II. asi 750 let před Kristem. Byl ztotožňován s hlavní postavou Jonášovy knihy, kde se legendisticky mluví o Jonášově povolání, o tom jak nechce slyšet Hospodinův hlas, jak při útěku na lodi ztroskotá, spolkne ho mořská obluda, vyplivne na břeh a poté teprve přijímá úkol jít a zvěstovat Boží slovo do Ninive. Je zajímavé, že evangelista Lukáš při citaci tohoto příběhu vyzdvihuje jinou stránku Jonášova znamení, než to udělal kolega Matouš. Ten mluví především o břiše mořské obludy, Lukáš však o znamení kazatele. Jonáš byl znamením pro Ninivany jako zvěstovatel Božího slova a to tak mocným, že se na základě Jonášova kázání všichni obrátili a napravili své chování. Podobně pro toto pokolení bude znamením Syn člověka, pronese Nazaretský. Syn člověka je přitom jeden z titulů, se kterým se Ježíš ztotožnil. Syn člověka a Syn Boží.

V našem pokolení se však stále hledá jiné, lepší znamení. Kdosi se mě ptal, zda-li je pravda, že v Medjugorii má být nějaké nadpřirozené znamení. Jestli ano, tak tam prý pojede a pak uvěří. Jiný čeká na ta pravá znamení v každodenním horoskopu a další zase vidí znamení třeba ve filmové sáze George Lucase „Hvězdné války“. Tzv. jediism má být nově registrovanou náboženskou společností u nás.

„Toto pokolení je pokolení zlé. Hledá znamení, ale jiné znamení mu dáno nebude.“ Tímto znamením je Kristus. Jeho si přicházely poslechnout zástupy lidí, jeho slovo odvracelo od neřestí a přivádělo k vnitřní radosti. Jeho slovo a příklad strhnul k celoživotnímu zasvěcení. Na jeho slově vyrostla církev – a to opět jako znamení. Ale navíc, On své slovo zbarvil vlastní krví. Umřel pro něj. Po něm to udělali tisíce a tisíce dalších a toto svědectví nekončí.

Nový rok 2011 začal útokem na kostel Všech svatých v egyptské Alexandrii, který si vyžádal přes dvacet životů. Krveprolití zažily o Vánocích kostely na Filipínách a v Nigérii, v říjnu přišel masakr v bagdádském chrámu Panny Marie Pomocné a koncem roku přišly na irácké věřící další pumové útoky. Odhaduje se, že během dvou tisíc let existence křesťanství bylo pro svou víru umučeno asi 70 miliónů křesťanů, z toho asi 45,5 milionu v průběhu 20. století. Jiné znamení nebude dáno.