O zvláštnostech hyení společnosti

25. srpen 2011
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy 02406741.jpeg

V hyeních společnostech jsou všichni jedinci podřízeni vedoucí zkušené samici, která díky své autoritě udržuje ve smečce pořádek a při lovu kořisti diriguje kooperaci jednotlivých členů. Dominantní postavení samice se dědí, takže například dcera vůdčí samice si nemusí složitě své místo dobývat, ale v dospělosti automaticky stojí na sociální úrovni své matky. A jaké výhody vysoké postavení v tlupě přináší? Hovoří docent Daniel Frynta z Přírodovědecké fakulty UK.

Na hyeny nikdo neútočí, jsou to zvířata, která se docela často perou a hlavně, mohou se v klidu nažrat. A tudíž rychleji rostou, rychleji se zapojí do reprodukce atd. Ten efekt je překvapivě značný.

Hyeny nám svým vzhledem mohou připomínat psovité šelmy nebo cibetky. Kam je vlastně řadíme?
Patří do skupiny šelem, do podčeledi hyenovitých. Radiace šelem probíhala poměrně rychle, každá ta na první pohled samostatná skupina už má za sebou dostatečně dlouhou historii, aby jejich příbuzenské vztahy nehrály tak velkou roli, podstatnější je adaptace na jejich konkrétní ekologické postavení.

Hyena skvrnitá

Je překvapivé, že mezi hyenami funguje matriarchát, že vůdčí jsou ve smečce samice. Čím je to dáno?
To, co je tam důležité, není to, že samec má v průměru o něco nižší postavení než samice, to nakonec najdeme u více druhů zvířat. Tady jsou samci pohlaví, které je do smečky příchozí, jsou tam tolerováni dočasně, často skončí špatně, jsou utlačováni, kousáni, samec se (podle popisu v literatuře) bojí pářit. Bojí se vůbec přistoupit k samici, není jisté, zda pokus o páření skončí tak, že bude pokousán nebo že se mu věc podaří. Navíc samci jsou nuceni k tomu, aby patřili k nejaktivnějším členům smečky, když se třeba loví.

Tohle už vyžaduje nějaké vysvětlení - evolučně biologické vysvětlení je, že kompetice mezi samicemi o potravu vyhnala samičí chování někam směrem k tomu, co je normální u samců jiných druhů savců (a ještě to předhonila). Takže intenzivní kompetice mezi samicemi vedla k tomu, že vyhrávaly ty samice, které byly agresivní, dominantní a velké. Jakým způsobem toho lze dosáhnout? Na té úrovni teď už ne evoluční, ale na úrovni proximátní, tedy mechanismů, kterými tohle lze zařídit.

Zablácená hyena skvrnitá v Národním parku Serengeti

Nejjednodušší je hýbat s hormony. U hyen je to tak, že zejména v druhé části gravidity nesmírně stoupá hladina testosteronu a budoucí mláďata jsou exponovaná velkým koncentracím testosteronu. To má potom dvojí efekt. Jednak na chování, tj. agresi apod., a také na morfologii, tj. že samici nepoznáte od samce. To potom vede k tomu, že samice mají velký problém poprvé porodit a většina prvních mláďat zahyne.

Když se pokusně manipulovalo s hladinou testosteronu a vrátila se na původní úroveň, tak se rodily normální samice, které neměly s porodem potíž. Jinak řečeno, ta kompetice byla zaplacena smrtí převážné většiny prvních mláďat a do jisté míry, z lidského pohledu , tím připodobněním samčí a samičí genitální morfologii. A to je něco neuvěřitelného, to nemá obdobu nikde jinde.

Jakým způsobem mezi sebou hyeny komunikují ve smečce? Fungují třeba zvuky, které jsou u hyen velmi zajímavé a často překvapivé, jako signály? Dorozumívají se jimi?
Tady je dobré srovnat dva druhy hyen. Hyeny čabrakové jsou specializované na hledání mršin a lov malých zvířat. Pohybují se po velkém území a nepotřebují se jako skupina vztahovat k druhé skupině. Když se potkají, jejich uvítací ceremoniál je velice krátký, zjednodušený, pokud spolu “mluví“, tak velmi tiše. Zanechávají po celém území, kde se pohybují, značky - jedna je s dlouhodobým účinkem, druhá je krátkodobým vzkazem typu: „Teď jsem byl tady“ a „Na tomto území se občas vyskytuji“.

Hyena čabraková

Naproti tomu hyeny skvrnité, to jsou zvířata sociální a také lovci. Lovci potřebují mít nějaké území, kam jim nechodí jiní lovci. A nestačí na to jenom oznámení přítomnosti pomocí značky. Oni také značkují, ale jenom dlouhodobě a je pro ně klíčové, kdo je člen skupiny a kdo není. Pachové a zejména akustické signály hyeny skvrnité jsou díky složitosti jejich sociálního života uvnitř skupiny velice výrazné. A objevuje se tu ještě jeden prvek, který u ostatních druhů není, a to je to skupinové řvaní, které je určeno jiným skupinám. V zásadě teorie praví, že když všichni budou řvát naplno, tak vznikne nefalšovatelný signál o velikosti a síle skupiny. Tak nám hyeny ukazují jakési zvláštní napětí – jsou schopny jako skupina jednat, když loví anebo jednají s jinými hyenami, a zároveň, a to si nijak neprotiřečí, uvnitř jejich skupiny panují nepříliš přátelské, vysoce kompetitivní vztahy, navíc spojené ještě s protekcí. To známe i z lidských společností, existují v zásadě dva typy jejich uspořádání – společnosti, které jsou založeny na korupci a společnosti založené na protekci. Z tohoto pohledu by společnost hyen byla protekční, kdy se pomáhá příbuzným a do jisté míry také dalším spojencům, ale ten aspekt toho příbuzenství, nepotismu je velice výrazný.

Dvě hyeny se "chechtají" nad páteří antilopy
autor: Tamara Kocourková
Spustit audio