Obrazy vytváří s pomocí meotaru. Je tam zář i ticho, říká Marcel Bárta o své výstavě v Kaštanu

13. září 2016

Své obrazy vytváří s pomocí meotaru a své metodě říká meotarismus. „Výhoda je, že člověk nemusí mít ateliér,“ říká o své výtvarnické dráze Marcel Bárta, který je jinak známý spíš jako saxofonista. Zájemci o jeho obrazy na ně mohou narazit třeba v knize, na obalu cédéčka a nově si je mohou prohlédnout také na výstavě v pražském kulturním centru Kaštan.

Na začátku byl nápad a také potřeba sehnat školní meotar – internetový vyhledavač odkázal Marcela Bártu na bazar v Plzni a přístroj stál 500 korun.

„Zrovna jsme měli asi za týden cestu skrz Plzeň. Takže jsme tam přijeli, meotar tam byl, a už jsem si ho vezl a už to začalo,“ líčí Bárta.

S meotarem užitým při tvorbě vizuálního umění se Bárta poprvé setkal na vystoupení pražského improvizačního souboru Stratocluster. Ten někdejší učební pomůcku používá k produkci živých klipů.

Bártův styl spočívá v kolážovém vrstvení obrazu. „Na zářič se skládají různé vrstvy,“ popisuje Bárta.

Používá běžný kancelářský papír. Čím dá vrstev víc, tím je místo tmavší, případně vrstvy různě děruje, vystřihuje různé tvary a podobně.

„A úplně finále – což dělá takový grafický pocit toho povrchu – se na to dá pečící papír, který je hodně zmuchlaný, který dělá takovou tu mlžnost,“ vysvětluje výtvarník.

Výsledný obraz pak vyfotí, jemně obrázek upraví v počítači a vše pak vytiskne. „Jsou to vlastně tisky fotek,“ říká.

Obraz Marcela Bárty posloužil i na přebal cédéčka skupiny Muff

Nápady na obrazy sbírá průběžně, často ho prý napadnou třeba za chůze. „Já už vím, jak by to mělo vypadat, mám takové obrázky, vypadá to jak scénář, které si maluju do takového sešitku. Spousta z nich samozřejmě nevyšla vůbec tak, jak si člověk představoval. Ty nejoblíbenější věci, tam se něco stalo, člověk ani neví co, a už se to nedá zopakovat,“ doplňuje výtvarník – samouk.

Světelné koláže Marcela Bárty posloužily v roce 2010 jako ilustrace k básnické sbírce Davida Růžičky nazvané Hory na hurá a jednu z raných prací propůjčil také na přebal nejnovějšího cédéčka skupiny Muff, ve které hraje na saxofon.

V pražském kulturním centru Kaštan vystavuje Bárta obrazy z cyklu Světazář.

„Je to taková nějaká inspirace poezií těch věcí, které svítí, a zároveň to má v sobě nějaké ticho a pocit touhy po klidu, prostoru, takových těch věcech, které mizí,“ podotýká Bárta.

Výstava potrvá do konce září.

autoři: ČRo , Zdeněk Přidal
Spustit audio