Od rehabilitace Alfreda Dreyfuse a konce Dreyfusovy aféry uplyne 110 let

10. červenec 2016

12. července uplyne 110 let od konce jednoho z největších špionážních skandálů francouzské historie. V roce 1906 byl rehabilitován Alfred Dreyfus. 12 let poté, co byl jako důstojník francouzské armády židovského původu křivě obviněn ze špionáže pro Německo. Dreyfusova aféra byla mimo jiné obdobím mimořádně vyhrocené antisemitské kampaně.

Přijde den, kdy se vrátím do Francie a prosadím svou nevinu – to zpívá francouzský zpěvák Yves Duteil v písni nazvané Dreyfus. Jejím hlavním hrdinou je autorův prastrýc Alfred Dreyfus. Ten byl v roce 1894 na základě zfalšovaných dokumentů obviněn ze špionáže pro Německo, degradován a deportován na Ďábelské ostrovy.

Záhy se začalo ukazovat, že je Dreyfus nevinný, špionem byl někdo úplně jiný. Jenže to už se hrálo o víc – o prestiž francouzské armády a justice i o politické směřování Francie. Strhl se skandál, který hluboce rozdělil francouzskou společnost na dva tábory, jak vysvětluje historik Michal Frankl:

„Ti první byli spíš zaměřeni levicově, republikánsky a sekulárně. Ten druhý tábor byl nacionalistický, militaristický a to, co je důležité v tomto kontextu, byl antisemitský. To, že byl Dreyfus nakonec rehabilitován, to byl úspěch, ale nepřekonalo to rozštěpení francouzské společnosti.“

A co rehabilitace znamenala pro Dreyfuse osobně? Připomeňme, že nespravedlivé odsouzení u něj přišlo v době, kdy byla jeho vojenská kariéra na vzestupu, byl čerstvě ženatý a měl dvě malé děti.

Více opět Michal Frankl: „Pro Dreyfuse to bylo takové sladkokyselé. Bylo to pro něj jisté ocenění, bylo uznáno, že byl v právu, dostal vyznamenání, ale na druhou stranu on byl rehabilitován civilním soudem, nikoliv tím vojenským, který ho předtím odsoudil, a pravděpodobně by jím nikdy rehabilitován nebyl.“

Karikatura z doby hilsneriády

Dreyfusova aféra se někdy srovnává s českou Hilsnerovou aférou. Její hlavní postavou byl židovský tulák Leopold Hilsner, v roce 1899 odsouzený za údajnou rituální vraždu křesťanské dívky. Případy jsou si podobné, ale zásadně se liší ve svém závěru, jak dodává Michal Frankl:

„Když si odmyslíme jisté rozdíly v těch obviněních, tak obě kauzy spojují konstrukce o světovém židovském spiknutí. Ty aféry si byly v mnoha ohledech podobné. Štěpily společnost. V Čechách se proti Hilsnerovi postavila nacionalistická pravice a klerikálové, na druhé straně, v obraně Hilsnera, nebo spíš proti antisemitismu, stáli socialisté a TGM a jeho příznivci. Rozdíl je samozřejmě v konci aféry. Hilsner nebyl nikdy rehabilitován, a to do dnešního dne.“

Důvodů, proč byl Dreyfus na rozdíl od Hilsnera rehabilitován, je víc. Podle Michala Frankla to souvisí mimo jiné s tím, že se francouzská aféra silněji než ta naše dotýkala samotného charakteru politického systému a budoucího směřování země.

Ostatně Dreyfusova aféra je ve Francii dodnes živým tématem a aktuální 110. výročí rehabilitace Alfreda Dreyfuse si Francouzi připomínají řadou přednášek a výstav.

Existuje izraelská kuchyně? A kde ležela první synagoga v Česku? Celý pořad Šalom alejchem si kdykoli poslechněte v našem audioarchivu.

autor: Leona Matušková
Spustit audio