Okupaci Československa v roce 1968 se věnovala populární izraelská píseň Praha
Příští týden uplyne 43 let od okupace Československa vojsky komunistické Varšavské smlouvy v noci z 20. na 21. srpen 1968. K tomuto neblahému výročí se váže i vznik jedné izraelské písně, jak nám to z Izraele připomněl pan Ervin Engel.
Vpád statisíců vojáků komunistických zemí do Československa, jehož cílem bylo udusit snahy o demokratické změny, vyvolal po celém světě vlnu odporu. Protesty proti zvůli socialistických států vedených jejich tehdejším hegemonem Sovětským svazem provázely současně i projevy sympatií k Čechům a Slovákům. Nejinak tomu bylo v Izraeli: Malé zemi vystavené od svého vzniku nepřátelství početnějších sousedů, která snad proto cítila s osudem Československa více než státy jiné.
Postoj Izraelců po srpnové okupaci Československa nejlépe vyjádřila hvězda izraelské populární hudby Arik Einstein písní nazvanou prostě „Praha“. Text i hudbu složil pod vlivem smutných událostí tehdy dvaadvacetiletý textař a skladatel Šalom Hanoch a píseň, uvedená poprvé již na podzim 1968 během izraelského písňového festivalu, si okamžitě získala popularitu.
„Proč v Praze ještě nesvítá?
Do třetice poražena
Řekni, kam poděl se svátků jas?
O Praze píseň jsem snil,
že spatří zase jitra zář.“
Tento refrén střídá šest slok, vyjadřujících hebrejsky zděšení a soucit nad tragédií vzdálené středoevropské země. Poslechněme si v překladu Judity Kellnerové z Izraele alespoň slova tří z nich.
„Sen města náhle zahalil
hrozivý temný stín.
Poděšen zrudlý měsíc
popelem posypal si hlavu.
Probdělou nocí rozdrásán,
kdo trpkou bolest v srdci má,
mlčky se vzdal – bez boje:
snad navždy zbraň zůstane němá.
To zmlklé město leží tu,
jak žloutnoucí starý snímek
- dubisko hluché tlapou
je rve a šlape po něm divě.“
Píseň „Praha“ Arika Einsteina zůstává dodnes v paměti Izraelců středního a staršího věku a v historii česko-izraelských vztahů představuje ojedinělý doklad blízkosti obou národů v těžkých dobách.
