Vulgární výrazy v rozhlasové hře Sarabanda

Dobrý den,

jsem konsternován uvedením rozhlasové hry na svátek sv. Štěpána ve 20 hodin na čro2 od I. Bergmana, kde se nadměrně vyskytují sprostá slova jako "do pr." atd. Myslím, že to není vhodné vysílat a navíc o Vánocích.

Nebo by mě zajímalo, co je tedy sprosté slovo? Pak ať se nikdo nediví, že asi 13tileté dívky slyším v tramvajích mluvit za každým druhým slovem "vole" a "dopr." Kam se naše společnost žene, když již ani na vlnách Českého rozhlasu přestává panovat úcta k jazyku a posluchačům.!?

S vánočním pozdravem

M. K.

____________________________________________________________

Vážený pane,

děkuji Vám za kritickou reakci na uvedení rozhlasové hry Ingmara Bergmana Sarabanda. Dovolte mi několik poznámek, které mají zasadit rozhodnutí dramaturgie Dvojky do širších souvislostí. Především bych Vás chtěl informovat o tom, že problémem vulgárních výrazů v uměleckých textech se vedení Českého rozhlasu intenzivně zabývá. Důkazem toho je i jednání Etické komise Českého rozhlasu v loňském roce. Etická komise doporučila Českému rozhlasu, aby se vystříhal takových příspěvků, v nichž vulgarismy nejsou motivovány uměleckým záměrem. Důležité je konstatování Etické komise, že míru vulgarity je třeba posuzovat se zřetelem k jedinečným okolnostem (např. dílo jako součást klasického odkazu apod.).

Jestliže dnešní světová i česká dramatika užívá často prvky exprese, afektu, hypertrofie v textové složce i ve scénickém provedení, nemůže odpovědný dramaturg tyto tendence zcela přehlížet. Vždy jde samozřejmě o posouzení všech okolností, v první řadě kvality textu. A tady nemohu s čistým svědomím vést jednoduchou paralelu mezi hodnotou literárního textu a jeho "slušností". V tom případě by z literárních dějin musely být vyloučeny stovky skvělých děl, jako příklad mohu uvést celosvětově uznávaného Haškova Švejka. Zcela jistě ovšem neplatí ani opak, tedy že výskyt vulgarismů by měl být znakem aktuálních progresivních tendencí a dílo by tím mělo být jaksi automaticky zhodnoceno. Je třeba posuzovat jednotlivé konkrétní případy, jak ostatně doporučuje i Etická komise Českého rozhlasu.

V případě hry Sarabanda převážily argumenty pro její uvedení. Světově uznávaný režisér a dramatik Ingmar Bergman v ní kriticky nahlíží neschopnost šestaosmedesátiletého univerzitního profesora rozlišit podstatné od malicherného a dosáhnout na konci života smíření. Sarabanda ukazuje, jak důležité je narovnání dávných křivd mezi rodiči a dětmi, jak zhoubné je válčit na poli osobních vztahů přes hlavy nejmladší generace nedobrovolně zatahované do sporů, v nichž správná strana neexistuje. Bergman psal tuto hru ve stejném věku, jaký určil svému hrdinovi, byl tedy zralý tvůrce s celoživotní uměleckou zkušeností. Jestliže nechává kriticky nahlížené figury otce a syna na několika místech použít expresivnější výrazy, charakterizuje tím nejméně dospělé aktéry vyprávěného příběhu. Rozhlasová dramaturgie se rozhodla zachovat původní významovou linii za užití těchto výrazů, čímž respektovala překlad Zbyňka Černíka, renomovaného překladatele severské literatury a Bergmana zvlášť.

Hereckými představiteli zmíněných postav byli Ladislav Mrkvička a Vladimír Javorský, členové činohry Národního divadla, zkušení herci, kteří si střeží svou tvůrčí integritu a mají vysoké nároky na projekty, jichž se účastní. Ani jeden z nich neměl k jazykové stránce Bergmanovy hry připomínku, dá se tedy předpokládat, že v daném případě považovali užití vulgárnějších výrazů za odpovídající psychologické charakteristice postavy a jejímu jednání.
Zařazení Sarabandy na sváteční čas vycházelo podle vyjádření dramaturgyně této hry z vřelých posluchačských ohlasů, které její premiéra vzbudila v červenci loňského roku na stanici Vltava.

Rád bych Vás požádal o pochopení, že ojedinělý výskyt vulgárních výrazů v uměleckých textech zařazených do vysílání Českého rozhlasu není znakem devalvace hodnot. O každém takovém případě se v Českém rozhlase diskutuje, zvažují se všechny aspekty, vždy musí převážit přesvědčení o uměleckém významu textu. Vaším právem je tento způsob vidění světa v uměleckých dílech odmítnout, kriticky jej reflektovat, vybrat si takové umělecké hodnoty, s nimiž souzníte ajež Vám poskytují duševní obohacení.

Děkuji Vám za pochopení a přeji Vám vše dobré v novém roce.

PhDr. Milan Pokorný, Ph.D., ombudsman Českého rozhlasu