Ondřej Konrád: Jak David Svoboda padl do pasti
Když na konci 19. století prosazoval baron Coubertin znovuzrození olympijských her, jistě netušil, jak se do nich chtěj nechtěj časem vkrade politika. Ale stalo se. Demokratické země ještě naivně skočily na špek nacistické propagandě a účastnily se berlínské olympiády v roce 1936, i když to byla kardinální chyba.
Ale po válce se to rozjelo ve velkém. Roku 1948 nesměli do Londýna ještě přijet poražení Němci a Japonci, jakž takž uznaná NDR musela v Melbourne (1956) i v Římě (1960) tvořit společnou výpravu se Západním Německem, což ovšem padlo po stavbě berlínské zdi a vrátilo se až po německém sjednocení, tedy na barcelonských hrách v roce 1992.
Čtěte také
V roce 1980 do Moskvy odmítly přijet USA kvůli sovětskému vpádu do Afghánistánu, na revanš bojkotovaly SSSR a jeho satelity (vyjma Ceaușeskova svéhlavého Rumunska) o čtyři roky později Los Angeles. Kam se ovšem zase po skoro třiceti letech dostavila Čína, která uraženě odjela ze zmíněného Melbourne, když tehdy neprosadila vyloučení tchajwanských sportovců.
A konaly se všelijaké další bojkoty, například řady nejen afrických zemí kvůli apartheidu JAR roku 1976, když byl pořadatelem Montreal; v létě 1988 zase odmítla účast Severní Korea v sousedním Soulu. Chudák Coubertin se musel takřka každé čtyři roky obracet v hrobě. Nebo v něm vzhledem ke svému sportovnímu duchu dělal kotrmelce.
Šlágr týdne
Z letmého výčtu tedy plyne, že David Svoboda, držitel zlaté medaile v moderním pětiboji z Londýna (2012) a předseda komise sportovců Českého olympijského výboru, byl vedle jak příslovečná jedle výrokem v ČT, že se politika nemá do sportu zatahovat.
Čtěte také
To by ale musel být svět – sportovním termínem – v podstatně lepší kondici. A ve Svobodově široce komentovaném rozhovoru k otázce účasti ruských a běloruských sportovců na blížící se pařížské olympiádě nejprve leckoho nadzvedla jeho dezinterpretace ankety prý většinově neutrálních sportovců a hlavně následná reakce na fakt odsouzení ruských zločinů na Ukrajině Valným shromážděním OSN, že to „mohla být klidně mýlka“.
Následně se sice vymlouval na údajnou past nastraženou moderátorkou, ale vzhledem k jeho vojenskému zaměstnání v Dukle Praha a vlastně tedy příslušnosti k NATO se stalo zpochybnění Ruska coby agresora šlágrem týdne. Do něhož přispěla řada pobouřených současných i bývalých reprezentantů a vložila se i Svobodova nejvyšší nadřízená, ministryně obrany Černochová, která si ho pozvala na kobereček.
Šéf Dukly udělil důtku a Svoboda rezignoval na post předsedy komise olympioniků. Samozřejmě se ovšem ozvaly i hlasy na jeho obranu, padala slova o vynucované autocenzuře a třeba podle mediálního experta Jiráka je „alarmující, že je někdo veřejně pronásledován za to, že řekl svůj názor“.
Přičemž o pronásledování řeč být nemůže a Svoboda nevystupoval za sebe, nýbrž jako funkcionář Českého olympijského výboru, nadto veřejnost zkresleně informující. A ČOV je jasně proti Rusům a Bělorusům v Paříži.
Za normálních okolností by kauza záhy vyšuměla, akorát by Svobodovi na nějaký čas zůstal kabát z ostudy. Ale jelikož předseda MOV Bach v citlivém pařížském problému zdatně kličkuje a nevypadá, že by se chtěl Rusů a Bělorusů hned tak vzdát, bude pochybovačné vystoupení nešťastného pětibojaře doznívat ještě poměrně dlouhou dobu.
Autor je komentátor Českého rozhlasu
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
