Palma kvetoucí jednou za život

28. leden 2009

Tahina spectabilis je palma, která roste na ostrově Madagaskar. Byla objevena zcela náhodně v roce 2007. Tento objev vzbudil zájem médií - možná si ještě vzpomenete na zprávu od tzv. sebevražedné palmě. Nemusíte ale jezdit až do Afriky, abyste ji spatřili na vlastní oči. O mladou rostlinu se starají v Botanické zahradě hlavního města Prahy v Troji, dr. Vlatík Rybka nám prozradil podrobnosti.

Název "sebevražedná palma" používám docela nerad, ale z důvodu srozumitelnosti prezentace veřejnosti jsem na to nakonec přistoupil, hlavně proto, že zhruba před rokem proběhla v tisku zpráva o sebevražedné palmě na Madagaskaru. Chtěl jsem připomenout tuto událost, aby bylo zřejmé, že se jedná o stejný rostlinný druh.

Pojem sebevražedný znamená jen tolik, že se palma chová jako např. naše osívka jarní a vůbec všechny jednoleté druhy, které vykvetou jen jedinkrát. U této palmy trvá 30 až 100 let, než vykvete, pak hned zajde. Vzhledem k tomu, že je to taková robustní rostlina, vypadá to dramatičtěji, když umírá takový velikán. Drobných jednoletek, kterých na trávníku kolem nás umírají miliony, si nikdo nevšimne.

Semena palmy Tahina spectabilis

Co se týče této palmy, jedná se o naprosto pozoruhodný objev. Nečekalo se, že by se na Madagaskaru mohl ještě objevit úplně neznámý rod. Ostatní zdejší palmy jsou vytrvalé, kvetou vícekrát za život. Příbuzné druhy "sebevražedné palmy" najdeme v Asii, od pouštních částí Afghanistánu až po Thajsko, ale i tato příbuzenská vazba je vzdálená. Je to palma velká, s květenstvím může mít až 20 metrů výšky, to že byla přehlédnuta, svědčí o tom, že na Madagaskaru jsou stále místa, kde mají botanici co objevovat a nemusejí se soustředit jen na detailní odlišnosti. Dokonce tuto rostlinu objevil laik, nějaký pěstitel, farmář, žijící v té oblasti. Bylo mu divné, že se nikde s takovým druhem nesetkal. Poslal vzorky této rostliny do Královské botanické zahrady v Kew, kde pracuje i odborník, který sepsal seznam palem na Madagaskaru. Ten si uvědomil, o jaký se jedná skvělý objev a vyrazil okamžitě na místo. A zhruba po roce, kdy byl objev učiněn, tedy v lednu 2008, byla palma popsána jako nový rod. Tahina je jméno dcery pěstitele, který objev učinil a v malgaštině znamená "požehnaná", spectabilis potom značí pozoruhodná.

Tahina spectabilis

Rostlina má poměrně tuhé dlanité listy, které jsou zhruba do třetiny dělené do prstovitých úkrojků, její kmen je přímý, jednoduchý, nedělený a má výrazné velké květenství, které vyrůstá přímo nad rostlinu jako jakýsi svícen. Tyto palmy jsou tak velké a jedinečné, že se dají rozpoznat i na satelitních snímcích. Je tedy až absurdní, že byl druh objeven až nyní.


Žumara nízká (Chamaerops humilis)

A kde se na světě můžeme obecně setkat s palmami? Palmy úspěšně kolonizovaly de facto celou planetu, s tím omezením, že jsou teplomilné a obývají tropy a subtropy. Mám je rád i z fytogeografického hlediska, obsadily všechny možné ostrovy svými endemickými rody, kde se opět diverzifikovaly, takže zde někdy paradoxně můžeme najít více palmových druhů naž na nejbližším kontinentu. Jako příklad může sloužit právě Madagaskar, který má kolem 180 druhů palem a samotná Afrika pouze 120-130. Ostrovy tedy palmám svědčí. Jedinou výjimkou, kde navzdory klimatu palmy nenajdeme, jsou Galapágy. Pokud jde o severojižní rozšíření, nejjižnější lokalitou jejich výskytu je Nový Zéland, konkrétně Chaphamův ostrov (asi 41o j.š.) najdeme zde druh Rhopaostylis sapida. Na severoamerickém kontinentu jsou to rody jako Sabal, Serenoa a v Evropě je původní žumara nízká Chamaerops humilis, kterou najdeme na Maltě, ve Španělsku i v severní Africe. Zajímavý je datlovník Theofrastův, Phoenix Theophrasti (i když není zcela vyjasněn jeho vztah k datlové palmě), který je původní na Krétě.

Datlovník Theofrastův (Phoenix Theophrasti )

V Asii jsou palmy rozšířeny do podhůří Himalájí, v oblasti Číny nalezneme i palmy, které nejvíce ze všech na světě snášejí chladné klima, je to rod Trachycarpus, konkrétně Trachycarpus fortunei je schopen růst i ve sněhu a snášet mrazy, stejně tak jako některé severoamerické druhy palem. Pokud jim obalíme kmínek a zavedeme do půdy nějaké odporové dráty, které dokážou zvednout teplotu a najdeme jim co nejteplejší místo, které je na zahrádce možné, je tu šance, že by tyto palmy mohly přežívat i v našich podmínkách. U Trachycarpu je i z Česka prokázáno, že jsou schopny snést teplotu kolem -20oC, pokud jsou chráněny.

Trachycarpus fortunei

Cykasy jsou palmám podobné, ale zcela se liší svým původem. Cykasy jsou příbuzné nahosemenných rostlin. Mají tedy nahá vajíčka na plodolistech, vývoj u nich probíhá jiným způsobem. Je to velmi archaická skupina rostlin. Palmy jsou vývojově také starší skupinou, ale patří k jednoděložným rostlinám. Jejich podobný vzhled vznikl souběžně v podobném prostředí, kde se obě skupiny vyvíjely. Vyplatilo se mít široké, zpeřené listy, které potlačili růst rostlin v okolí. Obě skupiny se liší i v metabolických procesech, cykasy mají poměrně jedovaté produkty, u palem nic takového zjištěno nebylo (s výjimkou několika málo druhů a rodů). Naopak, tam je jedlost a chutnost plodů poměrně častá. Zajímavé je, že slovo cykas pochází z řečtiny a znamená palmu. Cykasy jsou ovšem opravdu už jen přežívajícími relikty, na rozdíl od palem jsou málo konkurence schopné. Přežívají tedy jen na některých extrémních stanovištích, jako jsou různá skaliska, vyprahlejší či naopak mokřejší místa, zkrátka tam, kde je trochu snížena konkurence. Jsou vzrůstově menší , 15-18 metrové cykasy jsou spíše výjimkou.

Cykas japonský
Spustit audio