Paměti farnosti sv. Markéty v Břevnově byly vydány knižně

Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Břevnovský klášter

Představte si, že by se váš domov pyšnil dějinami od desátého století. Benediktinští mniši se jimi na rozdíl od většiny smrtelníků pyšnit můžou. Jejich Břevnovský klášter zažil od roku 993 mnoho dramatických událostí, protože byl duchovním centrem benediktinského řádu. Právě vycházejí Paměti farnosti u sv. Markéty v Břevnově a blízkého okolí, které mimo jiné dokazují, že mniši své poslání skutečně žili − pomáhali druhým i v nejhorších časech.

Břevnovský klášter stojí v místě, kudy do Prahy tradičně vstupovaly nepřátelské armády. Drancovaly okolí a využívaly zázemí kláštera i jeho hospodářství. Kniha líčí, jak byli mniši v době konfliktů důležití. Vysvětluje editor Pamětí farnosti u sv. Markéty v Břevnově a blízkého okolí Ondřej Koupil.

„Útrap nejen kláštera, ale celého okolí bylo hodně. Tehdejší benediktini si nedovedli představit, že by nebyli účastni pomoci s obnovou okolí. Přímá pomoc byla spojena taky s duchovní útěchou, kterou nabízeli člověku příchozímu do kláštera.“

Války do Břevnova zasahovaly hlavně v osmnáctém století. Podle Pamětí benediktini poskytovali útěchu vojákům obou znesvářených stran.

Bazilika sv. Markéty na Břevnově

„Na obou stranách byli lidé a benediktini měli tehdy prostředkující úkol. Když někdo přišel v dobrém, byl přijímán. Jsou i záznamy o tom, že se vojáci obou stran účastnili bohoslužeb.“

Nejdřív přišla jedna strana, pak odtáhla a po ní přišli vojáci druhé armády. Benediktini ovšem zůstávali, dokud to šlo.

„Samozřejmě, že v nejhorších dobách museli odejít. Krajním případem využití kláštera při válečných událostech bylo, že se z něj stal vojenský lazaret. Což bylo opakovaně. Kdybychom viděli do země, viděli bychom, kolik tady v okolí leží padlých vojáků, zemřelých na zranění po těch bitvách, jsou to tisíce lidí. Říká se, že tam za tou klášterní sýpkou leží přes dva tisíce pohřbených pruských vojáků.“

Paměti farnosti u sv. Markéty v Břevnově a blízkého okolí nám ale podrobně popisují zejména běžný život v dobách míru, a to až do konce 19. století. Sepisoval je a v roce 1890 vydal benediktinský mnich Bonifác Jan Holub, který byl zároveň duchovním správcem vytížené břevnovské fary.

Břevnovský klášter na historické fotografii

„Celým textem dýchá ještě takový ten tradiční přístup... Klášter a jeho okolí jsou jeden celek, mniši znají dokonale své farníky a všechny obyvatele Břevnova, setkávají se s nimi v důležitých okamžicích jejich životů, při křtu, při svatbách, pohřbech... Břevnovský klášter zdaleka ještě není zasazen do života samotné Prahy. Všichni věděli, že už jsou za hradbami, že tam jsou vesnice a jednotlivé usedlosti a že se žije zčásti vesnickým životem až do sklonku 19. století.“

Paměti jsou svázány s dějinami našeho nejstaršího kláštera benediktinských mnichů, výjimečné jsou ale tím, že čtenáři nabízí i podrobný vhled do života a rozvoje klášterního okolí.

Komunita benediktinů z Břevnovského kláštera

„Holub se narodil těsně před revolucí 1848 a zemřel v roce 1923. Jeho život překryl velký přerod až po dobu první republiky. Byl součástí starobylé instituce, ale musel reagovat na okolní svět. Myslím, že Holub je pěkným dokladem, že benediktini tu konfrontaci s rychle se měnícím světem dobře zvládali. Skoro by se dalo říct, že až radostně sleduje bouřlivý rozvoj Břevnova. Stále ještě zná všechny farníky, i když místní vesnice postupně srůstaly v celek, který dnes vnímáme jako městský.“

Editoři se snažili zachovat historický styl, zároveň ale Paměti zpřístupnili modernímu čtenáři díky vysvětlivkám a poznámkám, ale i díky bohatému výtvarnému doprovodu – fotografiemi a rytinami. Jak dodává hlavní editor Pamětí farnosti u sv. Markéty v Břevnově a blízkého okolí Ondřej Koupil.