Pan M. protestuje
Cyklus Hyde Park ve Švandově divadle na Smíchově je místem pro zkoušení nového a zajímavého. Nejde v něm prozatím o dokonalý divadelní tvar, nýbrž o scénické zpracování textů současných dramatiků. Sami diváci mají pak rozhodnout, který z počinů si zaslouží dotáhnout do plnohodnotné inscenace. Nejnovějším scénickým počinem Hyde Parku je Zpověď masochisty, která vyšla zpod ruky Romana Sikory.
Od autora hry se dá notná dávka anarchie čekat, a tak snad ani nepřekvapí, když jeho jediná postava - pan M. (Tomáš Kobr) - začíná svůj monolog slovy: „Protestuji, já protestuji...“ Pan M. je přeexponovaným obrazem porobení českého člověka, který pod nátlakem kapitalismu poslušně sklonil hlavu. Ba co víc, pan M. díky své vášni v masochismu chce být bit - co nejdéle a co nejbolestivěji. Sikora pana M. uvádí do prostředí a situací, kde by si mohl svoji sexuální touhu vybít. Výtečně sehraným a vtipně pojatým scénkám s dominou v sado-maso salónu se dá ještě smát, ale už když se pan M. vydá na street party proti zasedání Mezinárodního měnového fondu nebo v převlečení za Roma na skinheadský koncert, jen aby „dostal přes držku“, vytušíte, že jediná postava hry se nemá kam vyvíjet. Pan M. je od první chvíle naprogramovaný a průhledný. Přirozeně uznává autority, které někdy někdo za autority určil, kluše podle jejich pravidel a stává se jejich koněm. Celkem očekávaně vše spěje do politické roviny a synopse hry o politické nekorektnosti se beze zbytku vyplní. Pan M. pochopí, že aby byl svět takový, jaký jej chce mít, musí jej aktivně měnit, musí se snažit a obětovat. A on chce být bit, skutečně chce. Nezbude mu, než svoji vášeň přenést i do pracovního a společenského života. A tak říká svému šéfovi o snížení platu a prodloužení pracovní doby, vstupuje do odborů, kde chrání své zaměstnavatele, kteří s ním tak krásně vytírají, je vyslán na absurdní soutěž nejporobenějších zaměstnanců světa.
Sikora se snaží Zpovědí masochisty diváka vyprovokovat k uvědomění si role malého českého človíčka - prosťáčka, dobrovolně se oddávajícího zvůli mocenské elity, která všem gumuje mozky. Těžko se s tím ztotožnit, pokud se tak necítíte. Ptá se na směřování České republiky v rámci globalizovaného světa, antipravicově masíruje, ukazuje a pojmenovává konkrétní viníky. Používá k tomu archaický slovosled, snad aby dramaticky fádní text nebyl tolik fádní: „Že prý se tam stávkovat, chystaj se...“
Z projektu Hyde Park Zpověď masochisty poněkud vybočuje. Se Sikorovou hrou se dá v rámci jevištního uchopení jen těžko udělat více, než udělal tým Divadla Letí, v čele s režisérkou Martinou Schlegelovou. Pozornost je překvapivě udržena častým nadsazením, Tomáš Kobr vás do postavy pana M. vtáhne s vášní a i s ostatními herci (Zuzana Onufráková, Richard Fiala, Tomáš Jeřábek) na sebe obdivuhodně slyší. Zjednodušený charakter pana M. v některých momentech přímo vybízí k uchýlení se do frašky nebo k vtipu.
Bez ohledu na to, jestli se Sikorovým politickým viděním světa souhlasíte nebo ne, je jasné, že autor chce skrze Zpověď masochisty více říct své, než napsat dobrou hru. Protestuje a divadlo je mu v tomto případě nástrojem.