Pár kroků do křesťanství bez černých i růžových brýlí
Bez černých i růžových brýlí, tak se snaží o křesťanství mluvit Pavel Kuneš. Je rektorem kostela v Klecanech u Prahy a duchovní témata přibližoval řadu let i jako novinář a učitel. Knížku Pár kroků do křesťanství psal původně pro základní školy a mladší gymnazisty. Časem se ale ukázalo, že odpovídá na otázky, které si klade i řada dospělých.
Pár kroků do křesťanství přináší základní myšlenky, které nás napadají, když se křesťanstvím, vírou a náboženským životem začínáme hlouběji zabývat. Pavel Kuneš o tom píše stručně a věcně a přitom názorně a jasně.
„Já jsem vyrůstal v křesťanské rodině, takže jsem do křesťanství postupně vnikal. Až když mi bylo asi sedmadvacet, tak jsem se potkal s knězem, který na mě měl ohromný vliv. To byl Bohumil Bílý. Přivedl mě k tomu, že existují věci − dnes by se řeklo − virtuální a věci reálné. On mě přivedl k té realitě. Představil mi Pána Boha jako skutečného a konkrétního… zkrátka se to osvědčilo.“
Knížku tak můžeme číst jako malou životní kroniku člověka, jenž přemýšlí o vcelku běžných duchovních zkušenostech, které ale často přehlížíme, protože si zastíráme, kým doopravdy jsme.
„Ježíšův základní požadavek je, abych se smířil sám se sebou a přijal realitu života. Svoje omezení i svoje talenty, abych se s nimi smířil a abych je využíval, když jsou mi dány. Abych přijal své úspěchy, aniž bych zpychnul a své neúspěchy, aniž bych se zhroutil. Jestliže beru vážně Pána Boha, tak On mě taky bere vážně a počítá se mnou se vším, co se mi povede i nepovede, protože tím jsem já, člověk.“
Autor nás vede, abychom střízlivě chápali sami sebe, ale abychom pak i reálně přistupovali k poselství evangelia.
„Základní téma, které prochází celým Ježíšovým životem, je usilování o Boží království. To se odsunulo z tohoto světa do světa po smrti. Najednou vznikl pojem posmrtný život, který v evangeliu nikde není, tam se mluví o životě, který je věčný, který už začal teď, a do kterého já můžu vstoupit teď. To znamená, že i to Boží království není pouhou věcí budoucnosti, ale začíná už tady.“
Pár kroků do křesťanství přináší řadu příkladů, které ukazují, že jádrem křesťanského života je respekt k základním hodnotám jako společnému jmenovateli všech lidí.
„Mě v roce 1977 zaujal experiment BBC. Nabídlo lidem pobyt v době keltské, asi 300 let před naším letopočtem. Vybrali skupinu, kterou jeden rok školili, naučili je základní zemědělské práce, například tkát a práci se zvířaty. Potom je odvezli do lesů a nechali je tam jeden rok. Experiment byl sledován každý týden v BBC. Výsledek byl, že aby lidé mohli v těch podmínkách přežít, tak museli spolupracovat. Nemohl tam někdo jednat svévolnicky, protože když to dělal, tak ta celá skupina nemohla přežít. Je to vlastně objevení pravidel a řádu, který Pán Bůh vložil do života.“
Knížku můžeme číst nejen skrze ilustrativní úvahy, ale i přes výstižné kresby, kterými ji ilustroval malíř Jan Hrubý.
„Já jsem znal Jana Hrubého už z doby komunistů, kdy kreslil do Mladého světa karikatury. Tak jsem ho požádal, protože jsem věděl, že on do toho dokáže vložit nejen karikaturu, ale i hlubší význam. On skutečně domyslel moje náznaky a převedl do kreslené podoby. Já si dokonce pro sebe říkám, že to jsou jeho kresby, které jsem já doprovodil textem.“
Dodává klecanský farář Pavel Kuneš ke své knize Pár kroků do křesťanství, která s podtitulem Bez černých a růžových brýlí právě vychází.
