Pavla Horáková: Oaklandská antologie

Necháte za sebou krajanský kostel svatého Václava postavený ze stejných červených cihel, jakými je dosud vydlážděna řada zdejších ulic. Kolem domu Kurta Vonneguta, který v Iowě dva roky vyučoval budoucí spisovatele, se vydáte směrem k Přeučilově hudební škole a železářství Lenoch&Cílek a už jste na Oaklandském hřbitově.

Čtěte také

Pavla Horáková: Objevování Ameriky

Tam, na samém okraji Iowa City, odpočívá kromě jiných i Paul Engle, dlouholetý vedoucí zdejší spisovatelské katedry a spoluzakladatel Mezinárodního spisovatelského programu, podzimního sympozia, na něž se už pětapadesát let každoročně sjíždějí prozaici a básníci z celého světa.

Oaklandský hřbitov v Iowa City se vůbec nepodobá hřbitovům u nás. Je to neoplocená louka, z několika stran lemovaná stromořadím cypřišů, a jednoduché náhrobky z bílého, černého nebo červeného kamene jsou jen tak zasazené v trávě. Co však návštěvníkům z Česka domov rozhodně připomene, jsou jména na nich. Mezi anglickými, německými a dalšími příjmeními se tu nápadně vyjímají ta česká. Některá ještě s diakritikou, česky psanými údaji a českými křestními jmény, jiná už anglicizovaná a u žen nepřechýlená.

Čtěte také

Pavla Horáková: Řeka Iowa si teče líně

Leží tu někdejší majitelé nedalekého železářství, pánové Lenoch a Cílek, odpočívají tu krajané Skubal, Neuzil, Nesvacil, Pudil, Doležal, Voparil a Prybil. Také Beranek, Koza, Liska, Stika, Krepelka a Husa. Je tu Kral i Lacina, Sedlacek, Dvorsky a Lanik. Vesely a Nerad, Sedivec a Cerny, Pluhar, Solnar, Lepič, Tesar, Kolarik a Cihlar. Najde se tu Pařízek, Hudachek, Spěváček, Zvacek, Kubichek, Valashek, Bulechek, Koudelka, Konvalinka a Plevka, a konečně i pan Knedlick.

Když mezi nimi procházím, vybavuje se mi Spoonriverská antologie amerického autora Edgara Lee Masterse z roku 1914, sbírka básnických epitafů na hřbitově fiktivního městečka Spoon River, podobného městům Petersburg a Lewistown v sousedním státě Illinois, kde Masters dospíval. Vyprávějí příběhy spoonriverských nebožtíků, které se různě prolínají a vykreslují obraz života a smrti na americkém Středozápadě.

Čtěte také

Pavla Horáková: Třicet let od reprízy šachového zápasu století

O čem by si povídali členové rodiny Feldevertovy, jejichž náhrobek se sochou černého anděla je hlavní atrakcí hřbitova? Bronzová plastika od sochaře Maria Korbela narozeného v Osíku u Svitav postupně zčernala a stala se předmětem místních legend. Teresa Feldevert, která ji objednala, přežila syna i manžela. Zemřela v roce 1924, ale na náhrobku její datum úmrtí už vytesáno není.

Co by o svém životě a smrti vyprávěla Emma J. Harvat, deváté z deseti dětí českých přistěhovalců Charvátových, která se z prodavačky vypracovala na vedoucí obchodu s oděvy, majitelku realit, a nakonec první ženu-starostku amerického města s více než deseti tisíci obyvateli? Zemřela v roce 1949 a před patnácti lety byla uvedena do Síně slávy iowských žen. Co říct by jistě měl i Jan Bárta Letovský, rodák z moravských Letovic, redaktor a spoluvydavatel prvního českého listu v Americe Slovan Amerikánský.

Představuju si, že zatímco se mezi prostými náhrobky procházejí stádečka jelenců viržinských jako převtělenci zemřelých, čeští přistěhovalci pod zemí diskutují o tom, že jejich město postupně pozbylo český charakter a dnes už patří hlavně studentům a učitelům a také spisovatelům a básníkům z celých Spojených států i širého světa.