Peruc: Oldřichův dub
Svá tajemství nemají jen místa, ale také stromy. O některých bychom třeba rádi věděli, jak jsou staré; dokud ale nepadnou, není jak to zjistit. A pokud mají vykotlaný kmen, nezjistí se to nikdy. Nebo jen velmi přibližně.
Třeba takový Oldřichův dub, památný strom v Peruci na Lounsku.
Je vysoký přes 30 metrů. Obvod jeho kmene dosahuje 760 centimetrů ve výši prsou; u paty je to 970 centimetrů. Kmen dubu je bohužel dutý. Je nicméně jisté, že se jedná o jeden z nejstarších stromů u nás - podle odborníků je mu zhruba 1000 let a zdá se tedy, že Oldřicha může doopravdy pamatovat.
Podle pověsti spatřil v těchto místech pozdější přemyslovský kníže krásnou selku, která tu u studánky "prala roucha", jak ve své kronice uvádí letopisec Kosmas. Byla to Božena, "jež byla Křesinova", poznamenává ještě. Není z toho zřejmé, jestli Božena byla Křesinovou dcerou; pravděpodobněji za něj byla vdaná. Oldřichovi to však nevadilo. Ostatně sám už byl v té době ženatý. Jeho manželka však byla neplodná a Oldřich potomka nutně potřeboval - přesněji řečeno dědice. A Božena mu jej dala - budoucího knížete Břetislava I. Podle Kosmy se Oldřich s Boženou dokonce oženil, aniž předtím rozvázal své původní manželství. Byl to tedy nelegitimní svazek, ale podle Kosmy prý nic neobvyklého, neboť toho času "každý, jak se mu líbilo, směl míti dvě i tři ženy". Kdy přesně k setkání Oldřicha s Boženou došlo, není z Kosmova vyprávění zřejmé. Podle historika Dušana Třeštíka to muselo být před podzimem roku 1002, kdy Oldřich uprchl z Čech, protože mu tady hrozilo nebezpečí. Velmi pravděpodobně právě proto, že mu jeho milenka povila kýženého dědice, což některým nemuselo být po chuti...
O čem se Kosmas vůbec nezmiňuje, je Oldřichův dub; ten se v kronikách objevuje až o pár století později. Připustíme-li, že pověst o Oldřichovi a Boženě je pravdivá, a že se to všechno stalo nejspíš už v roce 1001, nezbude nám nakonec než zapochybovat, že by současný Oldřichův dub opravdu mohl být svědkem setkání budoucího knížete s krásnou pradlenou. A pokud ano, tak přinejlepším jako mrňous, který se sotva vykulil z žaludu. Klidně ale může být potomkem jiného velikána, v jehož stínu se slavné dostaveníčko odehrát mohlo. Jak to bylo doopravdy už dnes nikdo nerozsoudí.
Oldřichův dub měl nedávno namále. V 90. letech minulého století u něj dvakrát zasahovali hasiči. Po druhém požáru mu odborníci prořezali korunu a provedli její vazbu, aby se nerozlomila. Strom žije dál a dá prý se předpokládat, že ještě pár století vydrží. Zdá se, že má opravdu tuhý kořínek. Inu, je to dub - a ne ledajaký.
Zdroje:
Wikipedie. Hesla Oldřichův dub a Božena (kněžna)
Dušan Třeštík: Počátky Přemyslovců. Praha 1997, s. 461-463.
Pravidelná rubrika Kratochvilná vyprávění o tajemných místech se vysílá v rámci každého druhého Planetária v měsíci.
